zvířecí duše

Setkávám se s mnoha názory, že zvířátka duši nemají. Je tomu skutečně tak? Několikrát ve svém životě jsem viděla, jak duše pejsků opouští svá pozemská těla. Proto troufám si tvrdit, že zvířátka duši mají. Také někteří andělé hlídají duši zvířat, každé zvířátko má svého anděla strážného. Proč by ho měla, pokud by duši neměla? I v bibli se hovoří o duši zvířat, a já vám nyní tento úryvek posílám. Posílám vám ho proto, byste se ke svým zvířátkům chovali ne jako k věci, ale jako k členům rodiny, právoplatným členům, neboť nejsou méně než vy sami. Ze života zvířat mohli bychom se učit, neboť neznají zášť ani podlost, občas se jen brání, ale dokážou také projevit tu správnou lásku. Jejich duše se nerozděluje jako lidská, to je také jediná odlišnost mezi naší, lidskou duší, a zvířecí.

Bůh stvořil člověka a řekl:

"Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena, i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je ŽIVÁ DUŠE, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu."

I svaté písmo v první knize Mojžíšově předkládá člověku na pamětnou, že i zvířata mají svou duši.

Užijte si proto krásný předvánoční čas se svými zvířecími kamarády, ať pocítí vaši lásku a mohou být šťastni.