život ve vlastních rukách

Není to tak dlouho, co mi přišel emailem krásný citát, který evokuje mnoho myšlenek.

"Život svůj v ruce, na dlani svět, správně se odraz a ke hvězdám leť"

Držíme svůj život ve svých rukách, nebo necháme jiné, by psali příběh našeho života? Chceme vůbec mít život takový, jak jsme si ho vysnili? Je to vůbec možné? Někdy staví nám andílci do cesty překážky, bychom se vydali správnou cestou, bychom svůj život uchopili do svých rukou. Ale jak ho máme uchopit, když není náš život podle našich představ? Když naše sny zatím zůstávají pouhými sny? Můžeme my sami něco pro to udělat? Můžeme vzlétnout v lásce k hvězdám, můžeme se z tohoto mrtvého bodu odrazit? Odpověď vás mnohé možná překvapí, ale jde to. Můžeme žít životem, jak jsme si ho vysnili, ale musíme také pro to něco udělat - tedy odrazit se. Negativní myšlenky evokují negativní život, podporují ho, kdy to špatné, všechny překážky, které nám přichází do života, rostou. Ale proč tomu tak je? Protože se jimi zabýváme. Zabýváme se jimi a živíme je. Proto u nás zůstávají, a proto také mohou radostně růst, a nám je hůře a hůře. Podívejme se tedy na náš současný život. Skutečně bychom dokázali žít sami se sebou, kdybychom byli někdo jiný, třeba partner? Tolerovali bychom sami sebe v partnerství? Jsme partneři sami sobě, a to, co vysíláme, ostatní přijímají. Pokud se trápíme, pak nás tak vidí i okolí - jako malé šedé myšky, kterým je lépe se vyhnout, aby nás nestrhli do své stoky negací. Ale co když začneme pohlížet na sebe jako na dokonalé bytosti, hodné lásky? Co když se zamyslíme, jak se chováme, minutu po minutě, jak trávíme svůj volný čas, jaké máme pracovní nasazení, jak jednáme se sebou samými a i s ostatními? Skutečně není nic, co bychom na sobě chtěli změnit? Nastavme si, my sami, zrcadlo nás samých, podívejme se na sebe očima jiných, cizích lidí. Jací vlastně jsme? Na čem lpíme? Co děláme špatně? Pokud toto všechno zjistíme, pokud pohlédneme do svého nitra, pak objevíme právě to odražení se od současné situace a můžeme letět až ke hvězdám - s láskou, s krásnou prací, která nás naplňuje, s penízky, které si zasloužíme. Neboť toto vše si v tu chvíli zasloužíme, toto vše je nám v té chvíli dáno. A stačí k tomu jediné - vážit si sami sebe, milovat se a pokusit se změnit to, co by se nám nelíbilo na ostatních, a přesto je to nyní naší součástí. Uvědomme si, že nic nevlastníme, nevlastníme čas, který plyne, nevlastníme ani ostatní lidi ani věci, vše máme jen půjčené. A pokud mají jít s námi naším životem, tak učiní nebo se vrátí do našeho života v pravý čas. I problémy jsou také jen půjčené - proto je snadné je odevzdat andílkům, aby je uzdravili a vrátili nám je vyléčené. To, co musíme udělat, je uvědomit si svůj problém a neživit ho svým strachem. Hleďme tedy na každou situaci s úsměvem.