závist je věčná

Sedím takhle na zahradě, ve stínu stromu, poslouchám ptačí zpěv, šumění listů, a dívám se na hrad, na který mám nádherný výhled. Když byla jsem malá, měla jsem možnost spát na tomto hradě v překrásné, dobové posteli. Tyto vzpomínky vkládají se mi na mysl a představuji si, jak nádherná krajina to byla kdysi, kdyyž hrad voněl novotou, potem a krví, a v podhradí místo paneláků stály krásné domečky.

Zasním se hlouběji, a kladu si otázku, kdy vkradla se mezi lidi závist a nepřátelství. Napadá mě jediná odpověď - závist, zrada i nepřátelství byl již na počátku věků.

V době, ve které nyní v myšlenkách bloumám, udával soused souseda, bratr bratra. Někdy za vidinou záchrany vlastního života. Čas čarodějnictví a upalování.

Babičky sbírající byliny a léčící neduhy lidí, houfně jsou jaty, mučeny, týrán, by s vidinou ustátí bolesti ve strašný mukách říkaly, co pravda není, poukazujíce na ty, jež jako ony zhřešily. Jsou to však zbožné ženy, a přesto přiznávají obcování s ďáblem. Lavina závisti i udávání šíří se krajinou, jako tichý a krutý mor. Doba, kdy za vězení o chlebu a vodě byly by vděčny, pokud žily by také své životy dál. Doba krutostí, bezesných nocí a strachu. Ani páni, ani poddaní lidé nebyli ušetřeni. Kdo majetek měl, skončil na hranici, stejně jako lidé bez majetku. Nebyla možnost vykoupení.

A přesto tato doba nese v sobě také kouzlo, krásu a lásku. Spousta lidí nadává na dnešní dobu, na nespravedlnost, na hon za majetkem a mamonem. Však dnes není doba tak zlá. Ano, závist a udávání je zakořeněno v lidech od počátku věků, ale stejně zakořeněna je láska, pokora a vstřícnost. Lidé zůstanou lidmi, někteří dobří, jiní zlí. Jednou naše činy budou souzeny, ne pozemským soudem, ale nebeským. Každá špatnost vrývá se nám do duše, touha po penězích, majetku, slávě... Naše duše pak černá, a to se neschová. Nahoru nepřinese si žádná duše majetky, domy, peníze ani diplomy. Přinese si pouze lásku a vzpomínky.

Čím více lásky na tomto pozemském světě vyšleme, tím čistší bude nakonec naše duše v den zúčtování. Každý dobrý skutek bude nám ku prospěchu, každý zlý, podlý a egoistický skutek bude nám ku škodě.

Soustřeďme se proto na lásku, čistou a bezpodmínečnou, aby naše duše zářila již na tomto světě, nastoupila spokojenost a přišlo k nám, za našeho současného života, to, co skutečně potřebujeme. Někdy je to však naopak, to, co potřebujeme, není vůbec to, co chceme. Jak tuto tenkou hranici rozpoznat? Je to velice jednoduché - stačí, aby to, co chceme, udělalo alespoň jednoho člověka skutečně šťastného, tedy nepočítaje nás samotné. Tak co, máte odvahu na lásku a štěstí?