velké dilema

Každý člověk se čas od času dostane na rozcestí, kdy přemýšlí, jak se má rozhodnout, nebo jakou cestou se má dát. Někdy člověk míní, a Bůh mění. Také já nejsem výjimkou, a občas přemýšlím. Občas nad tím, co mě naplňuje, a co už mi radost nepřináší. Ale většinou jen nad dokonalostí, nebo vylepšením.

Vyhlédla jsem si krásnou pracovnu, nu což, když už chci rekonstruovat pracovnu, tak ať je také dobře vybavená, nově. Nemám moc ráda moderní styl, líbí se mi 17. století, ale to o mně ví snad každý. Tak jsem si vyhlédla krásnou pracovnu na lvích tlapách, v zámeckém stylu, s erby a hlavami panovníků. A zde vlastně začalo mé dilema. Koupit nebo nekoupit?

Nad cenou většinou ani nerozmýšlím, buď se mi něco líbí, nebo se mi to nelíbí. A pak příliš o ceně nediskutuji. Je pravda, že za cenu pracovny by bylo luxusnější nové auto, ale i tak jsem o ní uvažovala. Nemohu říci, že by se mi nelíbila. Mám však jiný problém, který je třeba rozlousknout, nebo spíš se s ním poprat. Jsem narozená v ascendentu Lva, což by bylo plus k této pracovně, ale na druhou stranu se mi s lidmi narozenými ve Lvu strašně špatně pracuje. Jediného člověka, kterého vystojím, nebo spíše dva, je můj bratr a má sestra, které se ve znamení Lva narodili. Jinak mi moc lidé narození v tomto znamení nesedí. Prostě si k nim nedokážu najít cestu, nedokážu se na ně napojit. Je to blok od malička, nebo z minulých životů, ale prostě to tak je. A to je právě to dilema. Mít pracovnu ve stylu Lva, nebo se spíše poohlédnout po něčem jiném? Opravdu zatím nevím, jak se rozhodnout. Nebo si mám splnit se, a stylizovat pracovnu do živého hřbitova, se sedačkou ve tvaru polstrované rakvičky? To byl můj sen už od malička, mít pracovnu ve stylu zámeckého hřbitova, asi jsem trošku blázen, ale hřbitovy mě fascinují od malička. Je tam klid a krásná atmosféra. Dívat se, jak se tam duchové prohání, což u nás v domě není o toto vůbec nouze. Do karet nahlížet nechci, andílků se ptát také nechci, protože ti jsou tou pracovnou nadšení. Ale vždy jsem volila takový nábytek a místo, abych se tam cítila dobře, a nejen já. Tak snad to rozlousknu do doby, než bude má pracovna hotová tak, jak si ji představuji, s nebem nad hlavou, útulná a přitom krásně strašidelná.