trpělivost duchů

Někdy hledáme živého člověka, chceme se s ním spojit, a místo toho se spojíme s duchem, jehož tělo je pohřbené hodně hluboko, v temnotě, a nemůže toto své tělo opustit. To se stává, pokud je člověk zbaven života, a pozůstalí ho hledají marně.

Problémem v tomto případě je, že takový duch nemůže opustit místo, kde se nachází jeho tělo. Dobré je, pokud je to někde v domě, to se stává, pokud je tělo uloženo do základů domu nebo do jeho stěn. Pak může se pohybovat po domě, ale také v omezeném prostoru. Pokud je takové tělo pohřbeno do základů domu nebo ve sklepě, a do tohoto sklepa je umístěn krb, pak můžete ho spatřit ve skle dvířek krbu. A to i tehdy, když nemáte žádné schopnosti vidět duchy.

Někdy, pokud tento krb je v domě dlouho, nemusí se jednat o ducha, ale uchovaný odraz toho, kdo před ním dlouhá léta seděl. Ale tento obraz se nehýbe, většinou má klidný výraz, kdežto duch, který v těchto místech přebývá, mívá výraz spíše vystrašený až zoufalý, pohybuje se velice pomalu, z jedné strany na druhou, z jednoho rohu do druhého.

Někdy se takový duch projevuje nejen vizuálně, ale i zvuky, není výjimkou praskání, kvílení, nebo i hlasy, které jakoby přicházely z velké dálky. Tedy není rozumět tomu, co říkají, ale slyšíte lidskou řeč. To se dá podchytit pouze tam, kde nemáte sousedy nebo je jiný hlas vyloučený nebo nepravděpodobný. I člověk, který nemá schopnosti, může slyšet hlasy jakoby za zdí, můžeme to přirovnat k hlasům třeba od sousedů, kdy slyšíme, ale nevíme, co povídají.

Tací duchové čekají, až si jich někdo všimne, najde je, aby mohli být řádně pohřbeni. Tací duchové nemohou se vydat na druhou stranu, pokud nejsou nalezeni nebo není sjednána spravedlnost.