tajemný svět

Tak, jako rodí se duše člověka, rodí se také andělé. Mnoho andělů bylo zrozeno, aby pomáhali a vedli nás ze světa temnot do světla. Tito andělé pomáhají a chrání. Pak jsou však andělé, kteří rodí se z lidské bolesti. Ze slz rodí se mnoho andělů, andělů radosti, kteří jsou připraveni pomoci.

Andělé dají se vidět i slyšet, a člověk blázen být nemusí. Malé děti vidí anděly, duchy, a další bytosti, a blázni rozhodně nejsou. Jen jsou vnímavější pro tento "jiný" svět, nádherný svět.

Porozumět andělům, jejich slovům, jejich poselstvím, vyžaduje čas. Andělé čas neznají, neřeší ho příliš, neboť jsou od tohoto lidského výmyslu oproštěni. Je to prosté - nemusí stávat do práce, nemusí hlídat, aby nezmeškali schůzku - pomáhají ve chvílích, kdy je to skutečně potřeba, a kdy jsou požádáni. Někdy člověk může si připadat, že odvrátili se od něho, že zažívá mnohá příkoří, která unést se již nedají, ale tak tomu není. I bolest lidská je součástí života, z bolesti vzniká pochopení a pak teprve člověk může se vydat tou správnou cestou. Svět není černý a bílý, je krásně barevný. Nechat se vést anděly na každém kroku je zcela nemožné - člověk není loutka a chyby patří do každého života. Narodili jsme se se svobodnou vůlí, jen my se rozhodujeme, kam naše pozemská cesta povede. Můžeme se anděly nechat vést, můžeme jim dovolit, aby nás doprovázeli, můžeme chybovat a učit se. Někdy klademe si otázku, kdy naše utrpení skončí. Odpověď však leží před námi - až pochopíme, co pochopit máme, až přijmeme to, co k nám přichází, ať již dobré nebo špatné. Neboť každá zkušenost nás vede dál.

Jak jsem již zmínila, není jen svět andělů, ale také duchů. Bydlet u hřbitova má své výhody i nevýhody. Mnozí lidé bojí se těchto míst, hřbitovů, pohřebišť, cítí tam smutek a bolest, ale tato místa jsou také plná příběhů. Tato místa jsou plná nepostradatelných lidí, kteří pracovali a snažili se vyjít všem vstříc, až nakonec odešli z tohoto světa, aby zjistili, jak nahraditelní jsou. Jsou to příběhy lásky, bolesti, štěstí i strachu. Je mi dovoleno tyto příběhy poslouchat, a průběžně vám je budu přinášet. V některých příbězích se možná poznáte, a sdělením chyb, které tyto duše dělali, můžete si vzít poučení, pokud budete chtít.

Život je také o rozcestích, na kterých občas stojíme. Někdy připadat nám může, že jsme "vycucaní" jak citrón, nic nás nebaví, cítíme se bez života. Máme práci, která nás nenaplňuje, vztah, který se nám hroutí... V tu chvíli stojíme na rozcestí a máme se zastavit, abychom buď pokračovali na své cestě, nebo se naopak vydali cestou jinou. Na těchto rozcestích vkrádají se nám záležitosti minulých inkarnací, minulých životů, do našeho života. Prožíváme to, co jsme už prožívali, co jsme zcela neuzavřeli a přinesli jsme si do tohoto života.

Není šťastného ani nešťastného člověka. Člověk nemůže být zcela šťastný, neboť pak by nepokračoval na své cestě, zastavil by se, a jeho život ztrácel by smysl. Ani zcela nešťastný, neboť neštěstí je jen odraz naší duše, našeho nastavení, a vše se v jedné vteřině může otočit.

Štěstí a neštěstí chodí vždy ruku v ruce, a záleží jen na nás, koho za tu ruku chytíme - štěstí, nebo neštěstí? Někdy štěstí vydává se za neštěstí a opačně. Je tedy třeba dobře volit, poslouchat své srdce, abychom ve svém životě prožívali co nejvíce štěstí.

Přeji vám krásné dny naplněné štěstím a spokojeností, prozářené sluncem.

Každý den se vám budu snažit zpříjemňovat tyto dny radou andílků, aby se vám co nejlépe dařilo. Přidávám také týdenní kartu a motto dne, abyste měli možnost přemýšlet o svých životech.

Jsem tu i s andílky pro vás, pokud chcete právě ode mě výklad či jakoukoliv službu. Jsme tu s andílky pro vás, když cítíte se sami, nebo je vám smutno, kdy nevíte, kudy dál.