svatební obřad duchů

Někdo hledá svou lásku celý život, a nenalezne. Jiný se potká v mládí se svou láskou a žijí šťastně až do smrti. Ti šťastní vyzkoušeli svatební obřad duchů, ať ji před svým narozením, nebo za života. A o tom toto povídání je, nebo spíše krásný příběh jedné velké lásky až za hrob.

Vše je nastaveno vždy v duchovním světě, než se přenese do světa našeho, pozemského. I duchové se mezi Nebem a Zemí hledají, aby se mohli domluvit na životě příštím. Někdy je to místo, někdy situace, kterou podvědomě člověk vyhledává, když hledá lásku svou. Vše tedy začíná už před naším narozením, kdy ještě nejsme v Grimmoliu, ale odžíváme si posmrtný čas u našich blízkých. Tam je také čas, abychom hledali svou polovinu duše. Svatba duchů je krásnou událostí. Ono těžko si to dokáže člověk představit, pokud to nezažije třeba ještě v současném těle, kdy tento obřad jde také provést. Ale o tom později.

Svatba duchů není o krásných šatech a květinách, ale o spojení dvou duší. Pokud se tak stane, pak se ti dva v životě hledají, až se skutečně najdou. Pokud to probíhá před narozením duší, tedy jejich vstupu do těla, reinkarnaci, pak se setkávají v našem světě tito dva lidé velice záhy, téměř v mladém věku, někdy také jako děti. I když ke vztahu pak musí ještě dozrát. Obřad je o spojení a o lásce, doprovázen dalšími duchy a anděly, kteří zde vystupují jako svědkové, svědkové velké lásky.

Někdy to duše nestihnou před svým narozením, ale obě duše po sobě touží tak moc, že k tomu dochází v době spánku, pak se to nazývá duchovní svatbou. Každá duše v době spánku opouští tělo, aby se na chvíli osvobodila a mohla se volně nadechnout, neboť lidské tělo je plné duchovního odpadu, který duši nesvědčí. V tu chvíli se setkávají na neutrální půdě, aby se spojily dvě duše a mohli se navzájem zaslíbit. Také si většinou smluví znamení, aby se potkali i v našem pozemském světě.

Setkala jsem se s jednou dámou, která si toto spojení ze snu pamatovala. Pamatovala si i místo, kde se měla setkat se svým milým. Bylo jí už něco přes 60 let, a každý den v určeném čase šla na ono místo. Nikdy však její vyvolený nepřišel. Dívala se pozorně po lidech, aby viděla znamení, které si smluvili ti dva v duchovním světě. Ve skutečnosti tohoto pána nikdy neviděla. Tak ubíhal čas, plynul den za dnem, a trvalo to více než 2 roky. Už to chtěla několikrát vzdát, a ve chvíli, kdy začala toto spojení považovat jen za krásný sen, se objevil. Vypadal přesně tak, jako v jejím snu. I on si pamatoval mnohé z tohoto spojení, jen si nepamatoval místo, kde se měli setkat. V ten den ho to táhlo přesně na místo setkání, přesně ve chvíli, kdy si už paní řekla, že to bylo naposledy, kdy na toto místo půjde.

Dnes už uplynulo pár let od té doby, kdy se poprvé setkali, v průběhu času si řekli své ano i v našem světě, a dodnes děkují jeden druhému, každý den, za vše, za lásku, za trpělivost. Našli jeden druhého, a to už vůbec v lásku nedoufali. Zde je krásně vidět, že láska kvete v každém věku, a pokud člověk chce lásku mít po svém boku, musí pro to také něco obětovat, něco udělat. A hlavně nenechat se odradit prvním neúspěchem, kdy se mu láska ještě vyhýbá. Vše má svůj čas, a tento čas se jednoho dne naplní.