strašidelný dům

Někdy si vybereme vysněný dům, někdy si dům najde nás. Tam, kde jsme skutečně šťastní, nemusí být to místo, které si samy vybereme.

Dům nás přitahuje magickou silou, chodíme kolem něho od malička a sníme, že jednoho dne bude náš. Jak říkala má babička, když jsem chodila kolem svého současného domu - přej si, a jednoho dne bude tvůj. Přesně věděla, že si tento dům vybral mě. Nebo to místo.

Vždycky jsem chtěla bydlet na hřbitově, nebo u hřbitova. Tato místa mě lákala, přinášela klid. A to bylo přesně to, co potřebovala moje neklidná duše. Neklidná duše - to jsem si vždycky myslela. Možná to není neklidná duše, třeba mě to jen hnalo na místo bolesti a neštěstí, lásky i spokojenosti. Hřbitov, ano, to je místo bolesti i klidu.

Dům, po kterém jsem vždy toužila, je domem bolesti i klidu. Každý dům má svou energii, i své duchy. Ale co když dům stojí na místě bývalého pohřebiště? Jak je to tedy s duchem místa, nebo s duchy?

Ano, na místě, kde stojí můj dům, bývalo pohřebiště. Byly tam hroby, dětí, starců, nepostradatelných lidí, ale i mnoho obětí. Ti všichni procházejí se po domě a vyprávějí mi své příběhy. Příběhy někdy láskyplné, jindy velice bolestné. O životě, ale i o smrti.

Není divu, že si jednoho dne podnikatel, který vlastnil pohřební službu, nechal vystavit dům přímo na tomto místě, na pohřebišti. Hroby byly sice odstraněny, ale duše tu žijí dál. Je to jejich místo odpočinku a nikdo nemá právo jim tento domov brát. Tak tu sdílíme společně dům i zahradu, povídáme si. Někdy je požádám i o náhled určité situace. Velice mě zajímá, jak by se zachovali oni. Ono mluvit s 200 let starými duchy, některými mladšími, ale pohřbenými před více než 100 lety, je krásné a uklidňující. Je zajímavé, že celý den zůstávají se mnou, a večer se odebírají naproti, přes zeď, za dalšími svými kamarády ducháčky. Někdy zůstávají i přes noc, ale většinou jen pár z nich.

Domov, který společně sdílíme, nebyl tedy vždy jen domovem, ale také místem jejich odpočinku. Když se hroby přemístili naproti za zeď, některé se zrušili, neboť lidé neměli na poplatek za hroby, rozhodl se krásný mladý muž, že postaví si na tomto místě dům, a bude pokračovat v poslání svých rodičů. Nechal si postavit dům od architekta Kominika, který nakonec skončil i zemřel v koncentračním táboře. Stěny domu nechal vystavět jako pyramidu, do stejných světových stran.

Hlavní vchod je situován na severní stranu, stejně jako u pyramid. Vstup na nejstudenější straně má svůj důvod, slouží zejména k ochraně, ale také pro vstup pro živé, zdravé a šťastné lidi. Tam se nacházela obytná část domu. Byla tam kuchyně, obývací pokoj a ložnice.

Druhý vstup, který je na jižní straně, sloužil pro vstup mrtvých. Ale nejen mrtvých, ale i truchlících lidí a lidí s velkou bolestí na srdci. Jižní strana je stranou sluneční, má ukázat cestu zesnulým, cestu za světlem. Na této jižní straně nechala jsem zbudovat pentagram s G uprostřed. O tomto pentagramu si můžete také přečíst zde. Tento pentagram má svůj vlastní účel - zlý duchové nemohou dovnitř, kdežto hodní duchové můžou vstupovat dle libosti. A nejen duchové, ale také lidé. Kdo je dobrý a hodný, ten na oplátku odchází s velkou dávkou pozitivní energie, kdo však dobrý není, tomu se zde moc dobře nedýchá, nebo si odnáší s sebou zlobu těchto duchů. A osudy těchto lidí jsou někdy hodně smutné, posléze.

Tyto dva vchody jsme zachovali. Vlastně vše jsme zachovali, téměř. Změny se mohou provádět pouze za účasti duchů, s jejich souhlasem, a ne vždy jsou to rozmluvy příjemné. Někdy duchové změnu nechtějí, nebo alespoň ne takovou, jakou jim nastíníme. Pak dlouze diskutujeme o možných úpravách a rekonstrukcích.

Tedy napřed pohřebiště, pak pohřební ústav, a teď vlastně něco hodně podobného. Nazvat mé poslání pouhou esoterikou se nedá, pracuji hlavně s anděly a duchy, a i při výkladu karet používám tento kanál. Každá kartářka i každý duchovní poradce, jsou na něco napojeni, kdy jim je sdělováno to, co smějí říci. A můj kanál jsou andělé a duchové, Bůh i Ježíš.

Dům si tedy vybral mě, místo si vybralo mě, abych mohla pokračovat v původním úmyslu tohoto místa. A věřte mi, že v něm pokračuji ráda.

Píšete mi otázky především, co se duchů týká. Pokud něco nevím, zeptám se přímo jich. Naleznete zde na stránkách mnoho povídání o duchách nyní, ale i v budoucnu. Toto téma je neskutečně rozsáhlé, jejich svět je plný tajů a úžasu. Jen na jednu otázku jsem zatím nenalezla odpověď. Někteří duchové odchází do Grimmolia, aby se reinkarnovali, a druzí ne. Někdy to trvá i několik staletí, než naleznou skutečný klid a vydají se vstříc novému životu. Zatím jsem nezjistila, proč tomu tak je, proč někdo po roce inkarnuje se do nového tělíčka, a druhému to trvá třeba i několik staletí. Proto po této záhadě pátrám dál. V tomto jsem asi jako buldok, když se do něčeho zakousnu, tak nepustím. A já na tuto otázku nakonec odpověď najdu. A až se tak stane, budete si moci o tomto zde přečíst.