stínu neutečeš

Nedávno shlédla jsem film se stejným názvem, a velice mě zaujal. Pochopila jsem, proč si staří lidé dělají velké zásoby jídla, ale i to, jak dopadá stín minulosti na každého z nás. Možná se člověk myslí, že minulost je dávno uzavřená, ale není tomu tak. Minulost se nám připomíná každým dnem, křivdy nejsou nikdy zapomenuty. Možná na čas jsou odsunuty někam do pozadí našeho vědomí, avšak vždy se připomenou.

Každý z nás má jistě takový stín minulosti. Někdo z dětství, někdo z minulých životů. Ano, i z minulých životů se stíny vracejí a vytvářejí naše strachy. A se strachy je třeba bojovat, postavit se jim čelem, jinak rostou a hnijí v nás. Zbavení se svých strachů znamená zbavení se stínu minulosti. Není to nemožné, jen trochu chtít.

Zachovali jste se špatně ke svým rodičům, prošli jste potratem nebo jste provedli něco docela jiného? Vrací se nám vždy to, co jsme zaseli, neboť Boží spravedlnost je neomylná. Ta se nedá oklamat žádným způsobem. Udeří vždy ve chvíli, kdy to nejméně čekáte, i když žádný člověk nic neudělá. Stín se vám připomene sám, a s ním přijde Boží spravedlnost.

Je však cesty ven, musíte si projít opět vším, čeho se váš stín týká, pak teprve ho odpojíte od sebe a můžete být šťastnější, lehčí.

Připomeňte si tedy své stíny, pochopte souvislosti a jednou pro vždy se jich zbavte.