splnění přání

Mnoho z vás si přeje splnění svého přání, ať jste již ho odevzdali jakoukoliv formou - myšlenkou, rituálem... Neplní se přání jen vyslaná přes rituál, ale i vy doma, vy všichni, můžete požádat sami o splnění svého přání. Skutečně ale umíte odevzdat své přání? Skutečně se na toto splnění umíte nastavit? Někdy vyšlete pouhou myšlenku a ona se vám v krátkém čase splní. Vyšlete jí, a andělé jí zachytí. Touto myšlenkou se poté přestanete zabývat. A to je síla rychlosti splnění vašeho přání.

Proč se tedy přání plní, když ho vyšlete a již se tímto přáním nezabýváte? Odpověď je jednoduchá - právě proto. Protože ho nedržíte u sebe, vyšlete ho pouhou myšlenkou k andělům. Každá negativní zpráva, která se vám donese, má nás upozornit na to, že děláme něco špatně. Čekáte na návrat partnera a stále nepřichází, a vy byste tak rádi něco udělali. Tak se k vám donášejí zprávy o jeho vztahu, potkáváte ho, nebo naopak ho zavalujete smskami. Ale proč má číst něco, co vlastně sám ve svém srdci ví? Proč k nám chodí tedy tyto negativní zprávy nebo naopak "ticho"? Protože tací, jací jsme teď, nás naši partneři nechtějí. Nechtějí sobce, kteří touží mít nás u sebe jen proto, aby nebyli sami, aby neplakali, aby se netrápili. Chtějí mít sebevědomé, milující partnery, kteří jim dopřejí dostatek svobody. Stejné je to s prací a penízky. Proč k nám penízky nechtějí přijít? Proč, když na ně přestanete myslet a jedete na dovolenou, nebo strávíte víkend s kamarády, najednou přijdou za námi? Opět je důvod jednoduchý - protože to v tu chvíli pustíme, nemyslíme na to, nedržíme to u sebe. Proč se tedy někomu daří? Protože nepřemýšlí, co bude zítra, zda vydělá penízky, a věnuje se sám sobě, svým přátelům, relaxu. Proč je někdo s tím, koho miluje? Protože nepřemýšlí nad tím, že by s tímto člověkem nebyl, nepřemýšlí nad tím, že ho druhý nemiluje. Nechávají to volně plynout. A to nás vede k zamyšlení - děláme my sami něco špatně? Přeci chceme být šťastni. Chceme se radovat ze života, mít lásku u sebe, mít dobrou práci, mít z čeho žít. Nebo jen zažívat to, co ostatní, netrápit se zbytečnostmi, nevnímat falešné lidi, kteří nám nahlas přejí štěstí a vlastně nám ho nepřejí, nevnímat závistivé a zlé lidi, kteří se snaží nám uškodit.

Pojďme tedy společně odevzdat toto přání, netrápit se, že jsme stále sami nebo že nám chybí penízky na to, co v tuto chvíli potřebujeme. Sedněme si tedy a zavřeme oči, společně. Představme si prázdný košík, do kterého vložíme své přání. Odevzdejme toto přání našemu strážnému andělu a nemysleme na něj, vypusťme ho z hlavy. Nemysleme na něj pár dnů či týdnů, zakažme si každou myšlenku na toto své přání. Nastavme se, že víme, že nám ho náš andílek splní. A nevnímejme poznámky ostatních, nevnímejme, co se k nám donáší. Nebuďme smutní a radujme se ze života. Tak otevřeme bránu lásce, štěstí, prosperitě.

Věřím vám, že toto dokážete. Každý z vás, který si řekne, že toto dělá, nechť pohlédne do své duše, pohlédne a popravdě si odpoví, že skutečně to tak je. Nechť si každý z vás odpoví, zda jste připraveni na splnění svých přání. Ano, mnozí z vás připraveni jsou, ale většina z vás není. A ty z vás, kteří připraveni v tuto chvíli jsou, dočkají se v brzké době. Kdo však z vás připraven není, dejte si ruku na srdce a objevte v sobě tu trhlinu, která se musí zacelit. Andělé jsou u vás, a jsou připraveni vám vaše přání splnit.

Ukažme si to na příkladu: Máte práci (tedy andílky u sebe), máte smlouvu (tedy vyslovené přání), ale musíte ráno vstát, obléknout se a jít do této práce (odevzdat zcela své přání). Je to tak prosté a jednoduché. Bez této námahy nedojdete do práce, stejně jako bez námahy naprostého odevzdání svého přání nedojdete naplnění svého přání. Až vstanete a dojdete do práce (až své přání odevzdáte a nebudete ho držet u sebe), bude vše tak, jak být má.

Někdy je to hodně těžké. Já sama jsem si tímto prošla, když můj tatínek na tom nebyl nejlépe a nikdo nevěřil, že uzdraví se. Udělala jsem rituál, kde žádala jsem Azraela, by si tatínka vzal, by se netrápil, nebo mi ho ponechal, ale uzdravil ho. Věděla jsem, že musím vypustit toto přání, tak jsem se jím, byť s těžkým srdcem, přestala zabývat. Odevzdala jsem to zcela Azraelovi. A on usoudil, že mi ho tu ještě nějakou dobu ponechá a tatínek se začal uzdravovat. Síla myšlenky a přání je velká, jen když ho dokážeme odevzdat a již se jím nezabýváme.