Senguel

Rád bych se vám představil. Náš pán mi dal jméno Senguel. Narodil jsem se z první kapky vody, která ukápla Dgibrilovi z prvního pravého křídla. Tohoto andílka jistě všichni znáte, netřeba ho představovat.

Dohlížím na lásku vás, lidí. Láska je to nejdůležitější v Nebi, stejně jako na Zemi. S láskou vyslovujete svá přáníčka a my vám je s láskou plníme. Někdy se na nás hněváte, že musíte na svou lásku dlouho čekat. Není to náš úmysl. Konáme vše proto, abyste vy, lidé, byli šťastni. Někdy na to potřebujeme více času, než si dokážete představit i připustit. Bolí nás vaše slzy i to, jak na svých přáníčkách lpíte. Přitom potřebujeme i vaší malou pomoc.

Slýcháme, jak naříkáte, jak ti, kdož si lásky neváží, jí mají nejvíce. I oni si lásku zaslouží. Možná se se svou láskou hádají, možná svou lásku podvádí, a přesto jim láska náleží. Nevidíte do jejich srdcí, ani do jejich duše, jak se tedy odvažujete soudit je? Je to snad závist, že oni mají, a vy ne? Všichni si zasloužíte být milování a já jsem tu od toho, abych vám v tom pomohl. Tak proč mě o to nepožádáte? Tak moc čekám na vaše přání, na vaše zavolání. Někteří z vás myslí si, že svobodná vůle těch, které milují, je tak silná, že ji nic nedokáže zlomit. Ano, vy lidé máte svobodnou vůli, svobodně se rozhodujete, koho budete milovat, koho opustíte. Máte právo na odchod od toho, koho jste doprovázeli na jeho cestě. Máte také právo na návrat do takového vztahu. Pak je dobré, pokud zažijete také něco jiného s někým jiným, někdy je to jediná cesta k uvědomění si, co v životě skutečně chcete a s kým chcete skutečně být.

Poslechněte si tedy příběh dívky, která je už ženou a maminkou, z dob, kdy byla stejně smutná a nešťastná, jako mnozí z vás. Její příběh začíná, když jí bylo 30 let. V tu dobu se seznámila se svým budoucím manželem. Byl hodný a pracovitý, stejně jako ona sama. Zamilovala se do něho na první pohled. V té době myslela si, že je to navždy. Prožívali spolu krásné chvíle, podnikali spolu spoustu věcí, milovali se. Ale přestali se o svou lásku starat. Neprohlubovali svou lásku, protože byli šťastni. Tato dívka začala se zajímat více o to, co chce ona sama, než co by chtěl její nastávající. Láska se začala pomalu z jeho srdce vytrácet, až nadešel den, kdy ji opustil. Neměl žádnou jinou dívku, jen nechtěl žít ve vztahu, kde není svobodný.

Marně si lámala hlavu, proč to tak je. Dlouhé čtyři roky byli šťastni a najednou přišla velká rána. Bylo jí, jako by jí byl vražen nůž do srdce. Byla smutná a dlouhé roky plakala. Udělala pro návrat vše, co šlo, a přesto se jí zdálo, že to všechno bylo zbytečné. Pak, na konci svých sil, vzala tužku a papír a své přání na něj napsala. Byl to vzkaz plný lásky a uvědomění. Na listu stálo:

Mí andílci. Vím, že jste u mě, že mi stále pomáháte. Být sama tak dlouho je hodně vyčerpávající. Nechci jiného muže, jen toho jediného. Vím, že nemůžu mít všechno hned, ale tolik let o samotě a modlitbách přeci není krátká doba. Nic vám nechci vyčítat, naopak. Ráda bych vám za všechno poděkovala. Hodně věcí jsem si uvědomila, ale hlavně to, že nezáleží na tom, co chci já, ale co chce můj milovaný. V tom je asi ta pravá láska. Proto vás naposledy prosím o své přání. Přeji si, aby se měl můj milovaný dobře, aby byl šťastný a spokojený. Pokud by mohl být spokojený se mnou, budu tím nejšťastnějším člověkem. Toužím po jeho lásce, ale nechci ho za cenu, že mi ho dostrkáte, přeji si, aby přišel sám. Snad jen bych si ještě přála, aby si uvědomil, že jsem tu pro něho a čekám na něho. Budu tu čekat do konce svých dnů, a pokud je to možné, a bude to jeho velké přání, pomozte mu vrátit se ke mně. Přijmu cokoliv, pokud mám být sama, tak zůstanu sama do konce svého života, protože nikoho jiného milovat nemůžu. Pokud je však šance, a já věřím, že šance je, po tom, čím vším jsem prošla a co všechno jsem splnila, co jste po mně žádali, protože jistě byste mě netrápili zbytečně, ne, tomu nevěřím. Vím, že mi ho jednou přivedete a já vás nyní prosím o zázrak. Vím, kde jsem udělala chybu, a ne jednu, a jsem připravená ji už neopakovat. Promluvte naposledy do jeho duše, pokud je šťastný dnes, tak mu to z celého svého srdce přeji, pokud však šťastný není, povězte mu, že jsem se změnila, a jsem připravena učinit ho nejšťastnějším mužem na světě. O nic víc vás nežádám. Děkuji vám z celého svého srdce.

Lístek vložila do obálky, a uložila na místo, kde ho nikdy nikdo nenajde. Vložila ho tam i se slzami, které jí kanuly při psaní na tento list. A my jejímu přání vyhověli. Ukázali jsme mu ji takovou, jaká nyní je, oživili vzpomínky na to hezké, co spolu prožili. Několik nocí zdálo se mu jen o ní, a přesto nenašel odvahu jít za ní. Bál se, zda ještě po tak dlouhé době může. Vedli jsme tedy jeho kroky tam, kde se nacházela, a umožnili jejich setkání. A to setkání bylo začátkem jejich vztahu.

Ale proč vám to vlastně všechno povídám? Jen vás vedu, abyste věděli, jak své přáníčko napsat, abyste poznali, co skutečná láska obnáší. Ne slzy a bolest, ale uvědomění si, že vaše štěstí nastane pouze tehdy, když učiníte někoho jiného šťastným. Možná nyní vezmete i vy do rukou list a napíšete své přání, ze dna vašeho srdce. Protože jen vaše srdce je hnacím motorem k lásce. To, co máte ve svých srdcích, zrcadlí se i ve vašem životě. Pokud tam máte lásku a dobrotu, pak lásku a dobrotu vyzařujete a přitahujete lásku do svého života. Pokud tam máte hořkost, přitáhnete pouze další hořkost. Mým posláním není kázat vám a nařizovat, ale přivést vás na cestu skutečné lásky.

Možná teď, když tato má slova slyšíte, nebo čtete, cítíte kolem sebe teplo, nebo cítíte jemnou vůni růží. To já vám dávám znamení, že jsem u vás a jsem připraven vás vyslechnout a dopomoci vám k lásce, štěstí a spokojenosti.