sad zvaný manželství

Manželství je sad, o který je třeba se neustále starat. Kdo jednou vstoupí do manželství, měl by mít toto na paměti.

S láskou lásku v manželství zalévat, ošetřovat, jen tak mohou se sklízet plody lásky.

V tomto sadu mohou se objevit škůdci, polomy, nepřízně, ale pokud má tento sad dobrý základ, pak ustojí vše. Každou bouři, každý zásah zvenčí.

Sad také neopustíte, když přestane plodit, ale snažíte se, aby plodil opět. Nevzdáte to, ale snažíte se sadu pomoci. Proč tedy nesnaží se lidé v manželství opět budovat, proč opouští tento sad lásky při první vichřici? Ať jste se brali na radnici, v kostele, kdekoliv, slíbili jste si jedno: V dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, budeme stát bok po boku. Copak to byla jen pouhá prázdná slova? Cožpak si nevzpomínáte na lásku, se kterou jste do manželství vstupovali? Kam se ta vaše láska poděla? Možná zamilovanost vyprchala, ale láska nikam nezmizela. Při vstupu do manželství šli jste do boje, tak bojujte. Bojujte o štěstí, o lásku, o porozumění. Nic přeci nejí se tak horké, jak se to uvaří.

Bouře také se přežene, a za mraky vysvitne slunce. Slunce lásky a porozumění. Slunce, jež svítí nám na naší pozemskou cestu. Kde láska jednou v srdci byla, může se opět rozdmýchat. Stačí k tomu malý plamínek a touha chtít. Pak láska opět vstoupí do vašich životů. Pokud jste se dostali do bodu, kdy lásku necítíte, zastavte se a zavzpomínejte, kdy láska začala se vytrácet. Nezmizela ze dne na den, ale mizela postupně. Vzpomeňte si, jak krásné to bylo v dobách, kdy jste byli zamilovaní, tam také hledejte chybu, možná pohodlnost, tam hledejte místo, kdy jste už na lásce nepracovali, ale jen ji přijímali. Pokud toto místo najdete, zkuste od tohoto místa pokračovat, dělat radost jeden druhému, a přitom nezapomínejte na sebe. Nastavte si spokojenost, neboť tu držíte ve svých vlastních rukách. O spokojenost je třeba se přičinit.