Prokletý dům, nebo nespokojení duchové?

Před nedávnem jsem byla pozvaná do domu, který z prvního vyprávění majitelů musel být úžasný. Tedy podle popisu. Když však pokračovali majitelé ve vyprávění, věděla jsem, že je tam něco špatně.

Bylo zapotřebí prozkoumat nejen historii domu, ale také rodinné vztahy majitelů.

Dům na mě zvenku působil jako magnet. Přitahoval mě. Toužila jsem do něho vstoupit. Byl to zvláštní pocit. Dům měl zvenku pár trhlin, ale vypadal jako devadesátiletá babička, které vrásky sluší. I tomuto domu vrásky slušely. Střecha sedlová, stará stejně jako dům, ale nezatékalo do domu. Chtělo by to sice kabátek nový, říkala jsem si, ale netušila jsem, co mě čeká uvnitř.

Majitelé měli pocit, že dům je skutečně prokletý. Cokoliv opravili, něco jiného se zbortilo nebo poničilo. To by nebylo zajímavé. Zajímavé byly rekonstrukce domu. Jako by jim stále něco bránilo dům opravit. Dům prostě opravy špatně snášel.

Jakmile jsem vstoupila dovnitř, zachvátila mě bolest hlavy. Šílená bolest. Někdo nechtěl, abych vstoupila. Sevřelo se mi srdce a špatně se mi dýchalo, i když byla otevřená okna.

Po prozkoumání jsem zjistila, že se majitelům nic nedaří. Vše začalo koupí domu. Paní zemřel tatínek. Nic neobvyklého, staří lidé umírají, když přijde jejich čas. Ale bylo to chvíli poté, co vstoupil do tohoto domu. Posléze paní vážně onemocněla a pán přišel o práci. Začali hádky mezi nimi, i když se prý nikdy předtím nehádali. Paní byla stále podrážděná a jejich vnouček, když za nimi přijel, stále plakal. Dalo by se říci, že zcela bez důvodu.

Zatím jsem tam neviděla žádné duchy. Změřila jsem geopatogenní zóny, ale dům žádnou nevykazoval. Jen zlou, temnou energii. Prokletí nebo duchové? Šli jsme trošku víc do hloubky .

Prokleté domy vypadají zcela jinak, ale ne všechny, pochopitelně. A i tento byl výjimka. Byl kombinací prokletého domu i přítomností duchů. Trošku vražedná kombinace.

Dům byl postaven ve 20. letech 20. století. První manželský pár, který si dům nechal postavit, první majitelé, milovali dům tělem i duší. Byl jejich součástí, stal se jejich součástí. Měli syna, který chtěl dům přestavět k obrazu svému, když byli první majitelé staří. A to byl kámen úrazu. Byla vyřčena kletba: Zle se povede tomu, kdo by dům rekonstruoval a nemiloval jako my.

A tak se také stalo. Každý, kdo se pokusil dům rekonstruovat, zle dopadl.

Zašla jsem se podívat na půdu, schody byly strmé, špatně přístupné. A tam seděli, nehnutě. Starý pár duchů, první majitelé. Pán se tvářil hodně zlověstně. Nevadili mu v domě lidé, nijak jim neškodil. Nedělal hluk, neházel nábytkem, prostě žádný příznak jeho přítomnosti. Jen ty rekonstrukce.

Ani když plánovali rekonstrukci, tak neškodil, neprojevoval se. Až na neštěstí každého majitele. Zmařil také každou rekonstrukci. Nesnesl, aby domu někdo ubližoval. Sezení s tímto párem duchů bylo dlouhé, trvalo několik hodin. Dům byl jejich dítě, a nikdo mu nesměl ublížit. Ano, tak to brali. Jako by domu rekonstrukcí lidé ubližovali.

Prodiskutovali jsme tedy celou rekonstrukci, a pán - duch nakonec souhlasil

Odjela jsem spokojeně domů. Za týden mi majitelé opět volali, že to nepomohlo, situace je sice trošku lepší, ale nicméně stejná. Vydala jsem se tedy znovu navštívit onen dům. Tentokrát mě dům dovnitř pustil. Šla jsem na půdu, kde už na mě ti milí duchové čekali. Pán - duch přísahal, že už nebojuje, souhlasí s rekonstrukcí a neví, proč je situace taková.

Vzpomněla jsem si na jeho slova. Byla vyřčena kletba a musela být tedy zrušena. Noví majitelé s tím souhlasili. Z domu v žádném případě nechtěli odejít. Tak byl dům odklet.

Požádala jsem tedy nové majitele, aby mi dali vědět, zda zrušení kletby pomohlo.

Nic se nedělo, nikdo nevolal. Po měsíci mi zvonil telefon. Volala současná majitelka, že úspěšně rekonstruují. Pán získal práci a paní se zdravotní stav zlepšil, alespoň podle lékařských testů a vyšetření.

Jsou to 3 měsíce, a už mají 2 místnosti nově udělané, oba jsou spokojení a jejich vnouček je samý smích, je ho prostě plný dům. Z nespojených duchů se také stali duchové spokojení. Takže byla spokojenost na všech stranách. Po prokletí není ani památky.