odříkaného největší krajíc

K čemu máme dojít, k tomu nakonec dojdeme. A nejinak to bylo s mou velkou láskou. Někdy se naše životy tak krásně zamotávají a proplétají.

V jednom z minulých životů byl můj současný muž mým katem, a přesto je to láska až za hrob v tomto životě. Nechala jsem se upálit jako čarodějnice, a můj současný manžel tuto exekuci v 17. Století vykonal. A v současném životě? Zapeklitý to příběh.

Můj současný manžel byl přítelem mé nejlepší kamarádky. Zažili spolu mnohé, a když se rozešli, zařekla jsem se, že takového chlapa nikdy.

Uplynuly 2 roky, kamarádka se vdala, měla své první dítě. S mým manželem zůstali nakonec přáteli. Jednoho dne jsem neměla co dělat, tak jsem se rozhodla zajít právě za touto kamarádkou. Ale to by byla jen poloviční pravda, andílci mě tam hnali. Nezkřížili mi nijak plány, tak jsem si řekla: Proč ne? Tak jsem se vydala na cestu. Nebyla daleko ode mě, asi tak půl kilometru.

Přišla jsem za ní, a její bývalý přítel tam už byl. A protože jsem od andílků dostala za úkol hezky se obléknout, tak jsem ho začala svádět. Vůbec jsem si nepamatovala, tak jsem to nějak neřešila. Měla jsem na sobě černou volánkovou sukni, černou průsvitnou halenku, která skrývala přesně to, co skrývat částečně měla. Přemýšlela jsem, jak na něj. Měl krásný zlatý zapalovač, tak jsme se o něj začali prát. Okamžitě přeskočila jiskra.

Byl zrovna po noční směně, tak šel brzy domů, a já taky. Ani jsme se nedomluvili na schůzce. Ráno mě však andílci zase hnali k této kamarádce. Spěchala jsem, abych tam byla co nejdříve, a to samé udělal můj současný manžel. Srazili jsme se před jejím domem. Na chvíli jsme zašli na návštěvu, ale pak si mě už odvážel domů. To byla první noc u něj, a já se snažila být jako ta slepička v klipu. Znáte to přeci, jak slepička povídá: Ještě chvíli poběžím a pak jakoby upadnu, aby si nemyslel, že jsem kurva J . Milování však stálo za to.

Domluvili jsme se hned na společném bydlení. Oba dva jsme byli přesvědčeni, že takto se poznáme mnohem lépe, a zjistíme snáze, zda by nám to vyhovovalo do budoucna. A už se na tom vlastně nic nezměnilo. Ani naše láska se za těch 30 let nezměnila.

Za pár dní k nám kamarádka přijela na návštěvu. Manžel, tehdy ještě přítel, byl zrovna v práci. Tehdy mi pověděla, kdo je vlastně můj manžel. A tak se skutečně naplnilo přísloví: Odříkaného největší krajíc.

Za tu dobu jsme si pořídili dvě krásné dcery, několik párů papoušků rodu Ara, pejsky Německé dogy a suchozemské želvičky.

K našemu 30. výročí mě můj manžel velice překvapil. Miluji hady a můj manžel je vůbec nemusí. Nikdy mi hada nedovolil, i když mi dovolí všechny mé rozmary a přání. Ne, že by mi ho koupil, ale dovolil mi hada si pořídit. Tak už mám vyhlídnutou krajtu, a teď se jí připravuje terárko, protože jediná podmínka byla, aby se s hadem nesetkal v domě mimo bezpečnou zónu, kterou terárium je. Tak se mi splní další mé velké přání. Vlastně se mi splnilo před 30. lety. Vždy jsem toužila mít hada, můj taťka mi ho nedovolil, že hadi smrdí, ale já ho vlastně dostala už dávno. Můj manžel je v čínském zvěrokruhu narozen ve znamení Hada, jen teď budu mít i toho skutečného, plazícího se mi kolem krku, svlékajícího kůži.