Nitika

Seděla Rozárka na mezi a v rukách se jí blýskal malý kamínek. Našla ho zcela nečekaně, a upoutal ji svou krásnou modrou barvou. Přemýšlela, co je to za znamení, proč zrovna ona tak krásný kamínek našla. Věděla, že v kamenech je ukrytá velká síla, avšak nevěděla, jak by ji správně aktivovala.

"Ptám se já, ptám, jak probudit v tobě tvou léčivou sílu, magickou moc," vyprávěla si s kamínkem.

Uslyšel to Nitika, strážce všech léčivých kamenů a promluvil velice tiše.

" Stačí vdechnout kamínku život, očistit ho proudem pramenité vody a vzít do svých dlaní. Čím více lásky mu dáš, tím více síly v sobě bude mít."

" Je tu někdo?" zeptala se Rozárka. "Jako bych slyšela slaboučký hlásek, zvonivý, krásný."

"Jsem andělem léčivé moci všech kamínků, zavolala mě tvá otázka, na kterou hledáš odpověď." řekl Nitika.

"Opravdu je toto stačí, aby byl kouzelný?" ptala se dál Rozárka.

"Půjč mi ten kamínek, vdechnu mu život, ale starat se o něj pak s láskou musíš sama, aby si život udržel, aby mohl být užitečný pro mnohá trápení," řekl tiše Nitika.

Nitika zjevil se před Rozárkou v celé své kráse. Obdivovala jeho ladnost, světlounce fialovou energii, jeho nádherně bílá křídla i vlásky. V první chvíli nemohla se ani pohnout, jak byla okouzlena. Dívala se do Nitikových světlounce modrých očí s velkým úžasem. Po chvíli podala Nitikovi svůj kamínek. Nitika na něj dýchnul a kamínek se rozzářil, jako slunce za teplého letního dne. Držel ho ve svých dlaních, až opadla jeho záře a podal kamínek zpět Rozárce.

"Děkuji ti, že jsi mi pomohl. Můžu se tě zeptat, na co kamínek můžu použít?" zeptala se tiše Rozárka.

"Kamínek bude chránit každého, v jehož blízkosti se objeví. Otevírá lidská srdce a naplňuje je láskou. Dej však pozor, komu ho půjčuješ, zlým lidem naopak ještě více ublíží," řekl Nitika a s těmito slovy zmizel.

Rozárka ještě chvíli seděla, pak vstala a došla k lesnímu potůčku, aby kamínek umyla. Pak si jej vložila na srdce a odcházela spokojeně domů.