Nilajha

Markétka seděla tiše a bez hnutí u svého stolu, a marně přemýšlela, kde udělala chybu. Tento smutek přivedl k ní anděla Nilajhu.

"Proč pláčeš, Markétko?" zeptal se anděl.

" Ztratila jsem to nejcennější, co jsem měla. Byli jsme si souzeni, pro Gustava bych udělala všechno. Jenže on se sebral a odešel. Bez jediného slova, bez slůvka vysvětlení. Byli jsme šťastni, a on mě opustil. Neměl k tomu vůbec žádný důvod." Odpověděla Markétka.

"Vážně nebyl důvod? Vždy je důvod k rozchodu, jen vzpomínej."

Markétka seděla a marně vzpomínala, co mohla udělat špatně. Ať přemýšlela, jak přemýšlela, na nic nemohla přijít.

"Vždycky jsem mu ve všem vyhověla, starala jsem se, aby mu nic nechybělo. Nemůžu přijít na žádný důvod. Nikdy jsem mu neodporovala, mohl dělat, co chtěl, a jak to chtěl." Vzlykala Markétka.

"No vidíš, dusila jsi ho svou láskou. Jen si vzpomeň, jak jsi se kolem něho točila, kolikrát ti bylo mnoho záležitostí nepříjemné, třeba jak se díval za jinými ženami, jak s nimi flirtoval."

"To je pravda," odpověděla Markétka a pokračovala. "Nemůžu bez něj žít, nedokážu si život bez něj představit. Vrať mi ho zpátky, jestli můžeš."

Nilajha se zadíval do jejích hnědých očí. "Nemohu ti vrátit to, co je už dávno mrtvé. Mohu ti dát novou lásku, pokud se i ty změníš. Vztah není jen o dávání, ale také o braní. To se musíš naučit. Jinak každý tvůj vztah skončí stejně."

"Ale jak se mám naučit něco, co neumím? Jsem zvyklá dávat, rozdat se pro lásku."

"Všeho moc škodí. Kolikrát ses Gustava zeptala, co on by chtěl? Skutečně chtěl?" zeptal se Nilajla.

"Nikdy jsem se neptala, brala jsem to jako samozřejmost." Odpověděla Markétka.

"Měla bys nechat muže být také mužem. Postavila ses do role matky. Zpočátku se mu to líbilo, ale pak už čím dál tím méně. Začal se dusit tvou láskou. Nenaučila ses poslouchat také toho druhého. A to se nyní musíš také naučit. Pokud to dokážeš, obdržíš velkou lásku i štěstí, dočkáš se vytouženého miminka. To pak můžeš opatrovat s láskou, ale i jeho budeš muset nechat jít svým životem, jednoho dne." Pravil Nilajha.

"Dobře, já se o to pokusím, ale kde mám začít?" ptala se Markétka.

"Začni u sebe. Odepři si to, co máš nejraději. Zkus odolat pokušení, a nech věci jen tak plynout. Máš tendenci vše řídit, pomáhat, to není špatné, ale je třeba také myslet nejen na to, jak to chceš ty, ale také na to, jak to chtějí ostatní. Ráda jíš sladké. Představ si, že čokoláda, která nyní leží před tebou, je tvůj partner. A nechce být sněden. Dívej se na ni s láskou, ale nech jí žít. Pokud to dokážeš na takovýchto maličkostech, pak to dokážeš i v novém vztahu. Gustav má už jinou cestu, kterou si vybral, tak ho nech odejít i ze svého srdce."

"Bude to těžké, ale zkusím to. Nikdy jsem si nemyslela, že je to chyba, to, jak se chovám, ale v tvých slovech je hodně pravdy. Uvidím tě ještě někdy?" ptala se Markétka.

"Uvidíš mě opět, až zvládneš sama sebe, pak přinesu ti vizi tvého nastávajícího." Odpověděl Nilajha a s těmito slovy odešel.