Náhoda, nebo osud?

Do naší rodiny přibyl další člen, tentokrát nový pejsek dogy. Náš dogoušek není barvy modré, tentokrát, ale barvy harlekýn.

Maminka je černá s bílou náprsenkou, a tatínek čistý harlekýn. A tak má náš dogoušek z každé barvy něco.

Náhody neexistují, tak osud nám ho zavál do cesty? Dalo by se to tak říct. Prohlížela jsem si inzeráty dogoušků, i když ceny se poněkud výrazně za štěňátko zvýšili, přesto mi tento pejsek stojí za to. Ta láska, kterou tito pejskové dávají, je k nezaplacení.

Ale zpátky k našemu novému přírůstku. Je ze třetího vrhu, tedy jeho jméno zákonitě muselo začínat na písmeno C. Chovné stanice to tak zkrátka mají zařízené. A tak i náš dogoušek dostal jméno od C, ale trošku vás budu napínat, protože i jméno má svůj skrytý význam.

Začněme tedy cestou od inzerátu po přívoz tohoto štěňátka. Když něco chci, chci to hned. Paní, velice příjemná, mi to zvedla. Povídali jsme si o štěňátku, kterému někdo zrušil rezervaci, a tak se měl dostat právě k nám. Protože nejsem zvyklá na nic čekat, a vše musím mít skutečně ihned, a přesto, že jsem volala kolem šesté hodiny večerní, domluvily jsme se, že si pro našeho dogouška přijedu ještě téhož večera, nebo spíš noci. Paní to nevadilo, slovo dalo slovo a v 7 večer už jsem vyrážela na tříhodinovou jízdu za miminkem.

Po desáté hodině večer jsem ho viděla naživo. Byl kouzelný, hned ke mně běžel a nechtěl se mě pustit. Na osmitýdenní štěňátko skutečně moc aktivity, ale lepší, než apatické štěňátko. To jsem ještě nevěděla, jak se jmenuje a kdy se přesně narodil.

Miluji horory, a Stevena Kinga obzvláště. Musím říct, že knihy jsou ještě lepší, než filmy. Ale jistě znáte film Zelená míle. Jeden z mých hodně oblíbených. Vystupuje tam černoch jménem John Coffi, muž obdařený od Boha velkou schopností. Má nejoblíbenější postava. A už jsme i u jména, které dostal náš dogoušek při svém narození. Coffi.

Dobře, to by ještě mohla být náhoda, i když na náhody nevěřím, vše se děje podle Božího plánu. Náhoda, že se jmenuje Coffi, a já mám stále Johna před očima.

Datum narození. Všechna má zvířátka se narodila v den, který nějak souvisí se mnou, přímo nebo nepřímo. Náš Coffi se narodil ve stejný den, jako můj tatínek. Tedy je to paličatý Beran.

Jihlava, Jižní Čechy... Miluji sice Český Krumlov, považuji ho za jedno z nejkrásnějších měst na světě, ale i Jihlava má se mnou mnoho společného. Když jsem byla dítě, navštívila jsem toto město vždy, když jsme byli na dovolené ve Strmilově. Jezdili jsme tam s tatínkem každý rok, jen jednou za těch 15 let jsme tam nebyli, ale to není důležité. Vždy mě toto město něčím přitahovalo. A tak jsme si vždy udělali celodenní výlet, když už jsme na jihu Čech byli. Prostě jsem tam musela být.

Náhoda, že někdo zrušil rezervaci na toto štěňátko a mělo se dostat k nám do rodiny. Budiž. Náhoda, že mě toto město každý rok tak silně přitahovalo. Možná. Náhoda, že se narodil ve stejný den a měsíc jako můj tatínek... to už je těch náhod nějak hodně.

Dostal se tedy k nám, a já v tom hledala ještě hlubší smysl.

Přijeli jsme domů okolo druhé hodiny ráno. Coffi se přivítal s Erískem, a dvě hodiny spolu blbli venku. Ve čtyři jsme zalezli do postele, ano, do postele, každý náš dogoušek spí u nás v posteli. V 6 ráno budíček a hurá do dalšího pracovního dne.

Noc probíhala velice klidně, dogoušci spali jako zabití. V noci, když jsme přijeli, trošku se Coffi Eríska bál, ale jen malinko. Není se čemu divit, když proti vám vyběhne velký obr, a začne vás seznamovat s novým prostředím, nevíte, co si máte myslet. Ráno už Coffi dorážel na Eríska a celý den byli na zahradě. V poledne společný oběd, tedy dogouščí oběd, kdy se dělili o své misky navzájem. To už bylo vyhráno. Po obědě malá spánková siesta a po ní lítání po zahradě.

Coffi musel vše prozkoumat. Vlastně je to první dogoušek, který je tak zvídavý. Ne, že by Lady, Bohouš nebo Erísek zvědaví nebyli, ale tento je zvědavý enormně. Chvíli je tu, a když se nedíváte, je už úplně někde jinde. A to mi evokovalo myšlenku, že vlastně je stejný jako můj taťka. Ne, nemyslím si, že má v sobě jeho dušičku, to ne, ale spíš mi ho poslal, aby mi vrátil všechno, co jsem já jako holka prováděla právě jemu. Neměl to se mnou lehké, žít se štírem s ascendentem ve Lvu, to není žádný med. A když ten štírek ještě navíc zlobí a vždy si prosadí svou, to už je tedy na pováženou.

A tak se k nám dostal, aby bylo ještě více zábavy, a hlavně aby vyváděl lotroviny stejně jako já, když jsem byla malá.