naděje

Co to vlastně je naděje? Opravdu naděje umírá poslední?

J. A. Komenský popsal naději následovně: "Naděje je stav ducha, který dává smysl celému našemu životu."

Dle mého názoru: Naděje je víra, že bude lépe, že můžeme žít v lásce a ve štěstí. Tedy víra v lásku a štěstí.

Štěstí je pro každého z nás něco jiného. Někteří vidí štěstí v lásce, jiní v penězích či dobré práci, jiní v dětech.

Naděje je naše šance ve zdánlivě neřešitelné situaci. Někdy stane se hodně zlých věcí, které ovlivňují náš život. A přesto je možnost, jak se tomuto osudu postavit, jak splnit si svá přání, jak zbavit se negativní karmy, jak být šťastni. Vše je ukryto v naší mysli. Sami přejeme si, i když si to neuvědomujeme, a podle toho se nám naše přání dříve nebo později plní.

Pokud nevěříme, že zachováme se my, nebo nám blízký člověk, podle toho, jak si to přejeme, pak toto nechtíc vysíláme tam nahoru, k andělům. Toto je chápáno jako přání, je to naše myšlenka. Dám vám jeden příklad a možná se v něm najdete.

"Proč, když mě miluje, neběží za mnou, co mu v tom stále brání? Kdyby chtěl, tak už to dávno udělal." - Uvědomme si, že každý člověk je jiný. To, co bychom udělali my sami, nemusí automaticky udělat každý. V těchto dvou větách je velká nedůvěra v tohoto člověka. My sami mu nevěříme, že to udělá, my sami si nejsme jeho láskou jisti. Proč by měl tedy on sám si být svou láskou k nám jistý? Máme naději, že jednoho dne se potkáme, a všechno bude jinak. Ale co když tomu my sami nevěříme?

Mnozí z nás vidí pouze to, že bychom to my udělali. Nevidíme již, jak se tento člověk cítí, nevidíme jeho obavy, co bude potom, když to udělá. Mnozí z vás sami museli odejít, museli opustit člověka, na kterém vám již nezáleželo, a lehké to pro vás nebylo. Ten první krok je totiž vždycky ten nejsložitější. Člověk si musí uvědomit, proč to vlastně dělá. Je to z lásky k jinému člověku? Toto by neměl být ten důvod, důvodem by mělo být něco jiného. Uděláme to, protože to chceme udělat pro sebe. Nechceme se již trápit, nechceme s tím člověkem být, ale ne proto, že jsme se zamilovali jinde, ale proto, že to tak cítíme, že cítíme, že tento krok je krokem do budoucnosti, do lepší budoucnosti. Pokud ale o lepší budoucnosti máme pochybnosti, pak tento krok neuděláme. Mnozí lidé chtějí se vrátit do našich životů a kladou si jednoduchou otázku: Budu šťastný? Nebude to jen na chvíli? Udělám dobře? Miluji, ale miluje mne i on? Pokud se vrátím, nebudu opět opakovat své chyby? Nebo je nebude opakovat partner? Pamatujme, že každý člověk chce být šťastný, Tedy i ten, kdož se chce do našeho života vrátit. A tento člověk většinou obává se našich i svých chyb, chyb, které se již stali. A tyto chyby ve svém budoucím vztahu již nechce. Proto procházíme uvědoměním, když jsme odloučeni od tohoto partnera. Proto musíme jít nějakou dobu po cestě sami, abychom pochopili a nikdy více se nedopustili chyb, které jsme již udělali. Proto je také naše víra, naše naděje, tak důležitá. Protože když věříme, že se člověk dokáže změnit, že na sobě dokáže pracovat, že dokáže uvědomit si své i naše chyby, pak dokáže za námi přijít a vrátit se do našeho života. Ano, naděje umírá poslední. A my tuto naději můžeme uchopit do svých dlaní a změnit ji ve štěstí. Svou důvěrou v sebe sama, svou důvěrou v ostatní. Chtíč je mocný čaroděj, a chtíč má každý z nás uvnitř sebe. Jde jen o to správně to uchopit. Říci si - ano, chci to po svou lepší budoucnost, pro své štěstí, pro svou lásku. Pro štěstí toho, koho miluji. Nebojte se proto vyslovit své přání nahlas. Čím častěji ho vyslovíte, tím dříve se zhmotní a z naděje stane se krásná skutečnost.