můj dům, můj hrad

Domov je posvátné místo, kam zveme si své přátele, rodinu, lidi, které máme rádi a kteří mají rádi náš. Každým vstupem do našeho domova dovolujeme jim získat z našeho světa malý kousíček.

Každý člověk má svou energii a část této energie nám také dává do našeho domova, svou přítomností, svými úmysly.

Domov je svaté místo, a tak bychom k němu měli také přistupovat. Hýčkat ho, zdobit tak, aby i dům či byt byl spokojený, zlepšovat ho, aby se nám a těm, kdož do něho vstoupí, líbilo. Neboť tuto energii rozprostíráme pak celým domem i okolo našeho domu.

Není podstatné, zda dům mám skromně zařízený, protože hlavně nám se v něm musí dobře žít. Nezáleží ani na tom, na jakém místě stojí, pokud to místo milujeme my sami.

Dům je jako naše tělo pro duši. Také se o své tělo staráme, aby duše byla spokojená, a stejně je to s naším domem. Tak, jako chodíme k lékaři, když onemocníme, potřebuje občas i náš domov svého lékaře. Tak, jako léčíme své tělo bylinkami tím, že se jimi mažeme, pijeme je a používáme do koupele, tak i náš domov potřebuje občas provonět bylinkami, aby nechátral a uzdravoval se.

Je tedy jen čistě na nás, koho do svého domova pustíme. K tělu si také nepustíme každého - někdo se nám líbí, někdo se nám nelíbí. Obklopujeme se lidmi, kteří mají nás rádi, a to bychom měli dopřávat také našemu domovu. Aby do něj vstupovali pouze lidé, kteří náš dům i nás mají rádi.

Tak, jako my se koupeme, tak i dům potřebuje očistit od všeho špatného a negativního. Tak, jako my milujeme plamen svíčky, její vůni, i domu je tato vůně příjemná. Nestavme se tedy k našim domovům laxně, je naším tělem, a vyžaduje také lásku a péči. Pokud nemáme svůj domov rádi, pak nám to začne vracet svým vlastním způsobem. A to je velká škoda, protože tím trpíme poté zase jen my.