malí andílci

Mnoho lidí si myslí, že andělé mají se dobře, vše umí, všechno znají, nic je netrápí. Jaká je však pravda? Andělé rodí se každým okamžikem noví, proto je složité určit přesný jejich počet. Jsou andělé "zaběhlí", které spočítat lze, a pak noví, které rodí se sice s Boží moudrostí, však jsou jako malé děti, které musí se svůj úkol teprve naučit.

Někteří jsou klidní, jiní trošičku nezbední. Noví andělé dávají o sobě lidem vědět všelijakými způsoby. Někteří rozprostírají kolem nás vůně, které jsou jim příjemné, jiní jsou o poznání hlasitější, kdy pátráme po bytě či domě, co by to mohlo být, a tito malí andělé - nezbedové mají velkou radost a myslí si, že hledáme právě je, že si s nimi chceme hrát.

Každý "zaběhlý" anděl dostane na starost pár takových nezbedů, aby je učil jejich úkolu, pro který byli stvořeni. Mají velký dar vše se naučit velice rychle, bez chyb. Někteří z nových andělů pomáhají lidem více, někteří méně. Ti, co pomáhají více, musí se trošku usměrňovat, neboť jejich touha pomoci je velká, a chtějí pomáhat i těm, kdož přání své nevysloví. To je trošku kámen úrazu, neboť bez vyslovení přání nesmějí pomáhat, i kdyby stokrát chtěli.

Ti, co jsou trošku ukázněnější, zase nedokážou vyslyšet celé přání, chtějí lidem pomáhat, ale dívají se více ne překážky, a ty je brzdí v pomoci. Tak či tak, ať patří k jakémukoliv extrému, musí se naučit dobře naslouchat, nehodnotit ani přání, ani chování lidí, přijmout přání takové, jak je vysláno k nim a pracovat na něm neúnavně, až do jeho splnění. Naučit se irelevantnosti času, naučit se porozumět touze lidských srdcí i lidských myšlenek. Pak stávají se teprve samostatnými anděly, plnící úkol, pro který byli stvořeni.