magické slůvko "NE"

Je ještě hodně lidí, kteří neumí říci "NE" v pravou chvíli. Ale kdy ta chvíle nastane?

Toto netýká se jen workoholiků, ale všech, kteří nedokážou toto vyslovit. Jistě to všichni znáte. V práci je na vás naloženo více, než unesete, šéf vás požádá o přesčas a vy přijmete. Přijdete utahaní domů, chcete ho trávit s rodinou, a zazvoní soused, který potřebuje s něčím pomoci, a vy jdete. Modulových příkladů bych mohla uvést tisíce, a přesto mají všechny jedno společné - vaše naprosté vyčerpání, v horších případech i odchod partnera.

Proč to tak ale je, když sami to tak vnitřně necítíte? Odpověď je jednoduchá - nechcete druhé zklamat. Uvědomte si ale, co ostatní udělali pro vás, skutečně si také vždy našli čas, když jste je vy potřebovali? Pomohli jste kamarádovi, kterému se rozbilo auto nebo něco doma, hned jste se oblékli a vyrazili. Udělal to samé on pro vás, když jste něco chtěli vy? Nebo jste dostali na hlídání vnoučata, protože mladí si chtěli vyrazit, a berou to jako samozřejmost, ale když chcete vy, a oni nepotřebují, tak je tisíc důvodů, proč vám nevyhovět? Není to jen o přátelství, o rodině, je to o tom, že toto přehlížíte, pak vaše duše trpí a vy nevidíte cesty ven.

Naučte se říkat "NE" v pravou chvíli, nebo vás to smete na samé dno a vy nenajdete sílu k tomu, abyste se opět zvedli. Žijete jen jednou, a misky vah musí být vyvážené. Musíte dodržet rovnováhu mezi prací a rodinou, mezi dáváním a braním. Pokud jen dáváte, pak jste vyčerpaní, pokud stavíte práci na první místo, pak přicházíte o to nejcennější - o lásku.

Peníze nejsou všechno, jste tu proto, abyste žili pro lásku. Je to stejné, jako s jídlem. Odpovězte si na jednoduchou otázku: Jíte, abyste žili, nebo žijete, abyste jedli? S pomocí pro ostatní je to stejné.

Spousta z vás, kteří mě znají, si teď řekne: "O čem to mluví? Pracuje 20 hodin denně bez přestávky, 365 dní v roce, neodmítne nikoho, a chce nám tu rozdávat rozumy?" Možná i já musela přijít na to, že se člověk nezavděčí všem, že občas "NE" je složité říct, ale je to nutné. Ano, jsem workoholik, nedokážu jen tak sedět a nic nedělat, pro někoho jsem anděl, pro někoho ďábel, a přesto jsem pochopila smysl time managementu. Člověk, pokud si chce najít čas pro své blízké, vždy si ho najde. Je to jen o zvolení priorit, co je skutečně důležité. Uvědomila jsem si to až po smrti mého taťky. Když přišel za mnou, většinou jsem měla moc práce. Chápal to, a byl vděčný za každou minutu, kterou se mnou mohl strávit. Vždy jsem si říkala, příště to bude jiné, příště si pár hodin volna udělám. Příště... Ale žádné příště nikdy nepřišlo a už ani nepřijde. Život je strašně křehký, jeden den tu jsme a druhý ne. Nezáleží na tom, zda člověk žije 30, 50 nebo 100 let, záleží na tom, jaký život žije. Majetky, peníze, slávu - nic z toho si tam nahoru neneseme. Neseme si jen své vzpomínky. A ty s námi putují do dalších životů, i když si je většinou nepamatujeme. Až jednou staneme nahoře, před nebeskou branou, a zeptají se nás, jaký život jsme žili, co jim řekneme? Byli jsme tu pro lidi a nechali si život protéct mezi prsty? Zažili jsme spoustu krásného s těmi, které jsme milovali? Co jim řeknete vy? To první, nebo to druhé?

Popřemýšlejte nad tím, co je pro vás skutečně důležité - zda láska a ty, jež vás milují, nebo ti druzí, kteří odkopnou vás ve chvíli, kdy pro ně již nejste přínosem. Život držíme ve svých rukách, žijme ho tedy každým okamžikem.