jak se vyrovnat s postižením

Někteří lidé rodí se s postižením, na jiné čeká v průběhu jejich života, a na někoho vůbec. Možná se lépe vyrovnává s tímto, pokud s tím žijete celý život, než pokud vás potká v průběhu vašeho života.

Nejdůležitější je podpora rodiny, partnera, prostě těch, kteří vás i přes to milují. Setkávám se s příběhy lidí, kdy opouští je partner právě díky postižení, nebo závažné nemoci. Nemá cenu se pro tyto lidi trápit, fakt že ne. Pokud vás nedokážou podržet v těžkých chvílích, tak do vašeho života nepatří. Takoví lidé myslí jen na sebe, a neuvědomují si, že i je to někdy může potkat, že i oni budou potřebovat lásku a podporu. Zdravý člověk si to těžko dokáže představit. Ne, není to oběť, pokud někdo dává psychickou podporu těm, kdož to potřebují, to je skutečná láska. Ono je lehké milovat člověka, který je zdravý, nic ho nebolí a nic ho netrápí. Ale zkuste milovat člověka, který má bolesti, nemá vždy dobrou náladu, je unavený z nemoci. Zkuste si to představit, jaké to je, když vám není dobře, a jste rádi, že někdo stojí po vašem boku. Láska neměří se slovy, ale skutečně činy, být u toho druhého, když vás potřebuje, veselit ho, rozptýlit, aby na své bolesti na chvíli zapomněl.

Některé nemoci dokážou andělé léčit, jiné prostě ne. Každý si neseme to své do tohoto života, a člověk nezná dne ani hodiny, kdy ze zdravého člověka stane se nemocný, bolavý člověk.

Poprosím vás tedy tímto o shovívavost, o respektování jeden druhého, neboť nevíte, jakým trápením jiný člověk prochází, i když to třeba vůbec nedává najevo. Nejdete jeho cestou, a pokud nechcete být jeho součástí v dobách horších, uvolněte místo někomu, pro koho bude čest doprovázet takového člověka a rozdávat mu radost, když zrovna k radosti mnoho důvodů nemá.