Imel

Toto není ani tak příběh anděla při setkání s člověkem, ale přesto mě žádá, abych také o něm napsala příběh. Myslím, že Imel je velice důležitý anděl zvláště v dnešní době.

Povolán je vždy, když je to zapotřebí. Povolán byl proti moru, proti španělské chřipce, a mnoho dalších nákaz, které mohly vyhladit svět.

Imel je anděl nevšední, kdy většinu času odpočívá a nic nedělá. Žije v nebeské kukle, a když je na Zemi nejhůře, je povolán, aby bojoval s nákazou a vyhubil ji. Není však povolán okamžitě, kdy nákaza započne, ale ve chvíli, kdy to již lidstvo není schopné zvládnout samo. Jak sám s oblibou říká, každou nákazu si zasloužíme, za svá ega, závist, nenávist jeden k druhému, za náš chtíč, za hříchy, které pácháme nejen na sobě samých, ale i na matičce Zemi. Máme se poučit, a pokud Nebeský pohár trpělivosti přeteče, pak přichází rána, nyní tedy covidová rána, i když tato nákaza byla částečně vytvořena v laboratoři, a i kdyby nebyla, stejně by nás postihla. Stejně jako za několik desítek let přijde další rána, která by už mohla vyhladit téměř všechny na Zemi.

Tato rána je tu k naší nápravě, k našemu poučení. Myslíme si, že jsme pány tvorstva, že můžeme všechno, ale tak to není. Jsme nicotní jako šváby, které hubíme, stejně se množíme a jsme možná ještě horší. Jsme jako paraziti, myslící si, že nad vším zvítězíme. Ze srdcí lidí vytrácí se obyčejné věci, jako je láska, vstřícnost, ochota pomoci jeden druhému. Vymlouváme se na nedostatek času, ale pro sebe ho vždy máme. Pro to, co je pro nás důležité. Ale je to skutečně důležité? Na co jsou domy, moře peněz, tituly, když nahoru si je stejně nevezmeme. Na co nám toto vše je, když pozbýváme na lidskosti, vlídném slově, úsměvu. Když vše je důležitější, než ostatní lidé, zvířátka.

Ano, hodně lidí myslí na sebe, na své požitky, a nevěnují pozornost důležitým věcem. Kdy jste se naposledy ujali mrznoucího nebo opuštěného zvířátka? Kdy jste dali lásku, skutečnou lásku a čas svému pejskovi nebo jinému zvířátku, které je s vámi moc rádo, i když ho odbýváte? Kdy jste naposledy zasadili jeden jediný strom, aby se nám všem dobře dýchalo? Kdy jste naposledy šli do přírody, aniž byste vyhodili vajgla, plechovku, igelit od svačiny, nebo nekopali do hub, které nejsou pro nás jedlé? Kdy jste naposledy... Takto bych mohla pokračovat dále. Sáhněte si do svého svědomí a povězte po pravdě, co vy děláte pro přírodu? Pak se divíte, že se na nás příroda hněvá, že nám oplácí stejnou mincí. Ne, to se vám nelíbí, tato nákaza se vám nelíbí, a přitom si za ni můžeme sami, nebo aspoň většina z nás.

Imel je velký bojovník, a vše, co jsem napsala v tomto článku, jsou jeho myšlenky, jeho slova, i když jsem je ladila tak, aby byla srozumitelná. Tedy není to slovo po slovu, ale podstata tam zůstává stejná.

Pomozme tedy Imelovi v tomto nelehkém úkolu, změňme se, buďte k sobě milejší, respektujme nařízení, která nám občas připadají absurdní, abychom brzy mohli volně dýchat, bez obav z nákazy, bez obav o zdraví našich blízkých, rodičů, sourozenců, dětí.

Žádám vás jménem Imela o toto vše. A je jen na vás, zda mu pomůžete, nebo zda bude tato nákaza zde desetiletí…