fotografie smrti

Nejprve tedy začneme příběhem slečny, která tento námět poslala.

Ležím takto v posteli a snažím se usnout. Už se mi to skoro podařilo, když jsem uslyšela ránu, která mi nedala spát. Podívala jsem se na zeď a jedna fotografie byla na zemi. Nevím, co by to mohlo znamenat.

Tomuto fenoménu se říká fotografie smrti. Ten, kdo je na této fotografii, zemřel, nebo zemře. Děje se tak buď v době, kdy duše opouští tělo, nebo do roka a dne zemře, aniž by to ten člověk věděl. Může to být dokonce v době, kdy je člověk zdravý a spokojený, a nic smrti nenasvědčuje.

Druhým fenoménem, kterému se říká fotografie smrti, je fotografie již mrtvé osoby. Tedy někdo zemře, a žijící člověk pořídí fotografii právě zesnulého člověka. Toto by se dělat nemělo po dobu 3 dnů po smrti, neboť tímto způsobem spoutáme duši zemřelého člověka právě s fotografií, tedy nemůže opustit náš svět a nemůže pak dojít k další inkarnaci této duše. Duše je tedy spoutána v této fotografii, a je hodně těžké jí pak osvobodit. Chodí tam, kde je fotografie, pokud ji tedy uložíte do alba, pak přebývá tato duše v blízkosti této fotografie. Někteří lidé věří, že když se fotografie spálí, duše se osvobodí. Ale tak to v žádném případě není. Tím zabijete tuto duši, a zmizí z tohoto světa, jako by nikdy nebyla. Utrpení při pálení fotografie je stejné, jako byste pálili živého člověka, možná větší, protože duše nemá obranný mechanismus jako lidské tělo. Lidské tělo dostává se do šoku, kdy necítí bolest, než se z tohoto šoku zase dostane. Duše však žádný šok neprožívá, tedy utrpení je to skutečně velké, jaké si nedokážeme ani představit.

Jediným možným východiskem a pomocí pro duši pak je najít něco, kam bychom duši přestěhovali, co může opouštět, a není ohraničeno. Většinou toto dělám pak v souvislosti na rodný dům, kam se musím i s fotografií přemístit. Toto je ale záležitost na více hodin, než je duše osvobozena. Pak můžeme přistoupit teprve k vysvobození z tohoto světa, tedy odvodu na druhou stranu.