falešné utrpení

Utrpení je vždy stav, který si nastavujeme sami. Sami jsme se rozhodli, že budeme trpět, i když se nám to nyní nelíbí a chtěli bychom to změnit. Chceme to však opravdu změnit? Nebo je snad jednodušší naříkat?

Utrpení ztrácí na významu, pokud ho přijmeme, začneme ho mít rádi, poděkujeme mu, že bylo s námi a propustíme ho. Neboť pokud zůstáváme v tomto utrpení, živíme ho a ono se od nás nechce vzdálit. Proč taky. Pokud myslíme na člověka, který žije vedle nás, ať je to partner, rodič, kamarád, dítě..., dáváme mu najevo svou lásku, staráme se o něho, také nemá tendenci odejít. Jakmile si ho však přestaneme všímat, odchází, neboť postrádá teplo, které z nás cítil. S utrpením je to stejné. Všechny naše slzy jsou zbytečné, všechny naše prosby jsou liché. Neboť pokud trpíme, utrpení se u nás líbí. Ve chvíli, kdy se rozhodneme nevěnovat mu ani minutu, ve chvíli, kdy začneme vážit si sami sebe, ve chvíli, kdy nejen věříme v lepší zítřky, ale dokážeme jim jít také naproti, v tu chvíli se utrpení stává zbytečným, v tu chvíli se cítí nemilováno a odchází. Jak tedy odvést utrpení z našeho života? Jak ho vyměnit za lásku? Soustřeďte se na lásku, nejen k milovanému člověku, ale také na lásku k ostatním lidem. K lidem, kteří vás nemají rádi, nebo jsou k vám lhostejní. Zapomeňte na své utrpení a věnujte se jen sami sobě. Jistě je ve vašem životě člověk, který si zasluhuje stejnou lásku, jakou byste chtěli dát svému nejbližšímu, milovanému člověku. Nastavte se na lásku a ona za vámi přijde. Nechtějte ji držet násilím u sebe, neboť pak této lásce zavíráte dveře. Tedy pryč s utrpením. Je tolik krásných věcí, které byste mohli vnímat, ale utrpení vám to nedovolí. Utrpení nepatří do vašich životů, nejde k vám samo od sebe, to jen vy ho povoláváme svým smutkem, tím, že byste chtěli být šťastni a nejde to. Pohleďte tedy do svých duší a promluvte si se svým utrpením. Promluvte si s ním s láskou, poděkujte mu, že bylo s vámi, že vás naučilo mnoha věcem, udělalo z vás lepšího člověka. Je na čase utrpení poslat tam, kam patří. Do světa zapomnění. Nebojte se postavit svému vlastnímu životu čelem, nebojte se radovat se z maličkostí. Tímto krokem bude utrpení slábnout a vy budete silnější, připravenější na své štěstí. Až jednoho dne utrpení zcela zmizí, pak nastoupí štěstí a láska. Nevysílejte do světa negace, snažte se vysílat jen pozitiva. Protože to, co vysíláme, to také přitahujeme. Pokud si nedokážeme v této chvíli ani za pomoci andílků přitáhnout penízky, lásku, zdraví, či něco jiného, krásného, pak jsme naše utrpení ještě zcela nepropustili. Pak ho držíme u sebe, živíme ho v sobě. A my přeci o utrpení nestojíme. Stojíme o štěstí v životě, ať již pro nás štěstí znamená cokoliv. Vydejme se tedy společně za cestou štěstí. Nastavme se na toto štěstí. Žijme, milujme, a budujme své šťastné zítřky, bez slz a smutku.

Ano, můžeme kopat kolem sebe, říkat, jak je ten svět nespravedlivý, jak jsou andílci nespravedliví, když toto vše dají lidem, kteří si to ani nezaslouží. Ale vězte, že i oni si to zaslouží. Pracují na tom stejně jako všichni lidé. Nezabývají se svým utrpením, nezabývají se tím, co bude zítra nebo pozítří. Prostě žijí teď a tady. Nedrží svá utrpení u sebe, prostě je vypustí. Život může být krásný, můžeme mít vše, po čem toužíme, a proto neměli bychom se skrývat sami před sebou, před světem, před ostatními lidmi. Jsme součástí našeho štěstí, jsme součástí krásných věcí - zvířat, rostlin, čistého nebe i občasné bouřky.

Vezměme si příklad z přírody, která nám ukazuje, že to lze. Nebe se zatáhne, a nebe ví, že je to dobré. Neboť po bouřce přichází čisté nebe bez mráčků, sluníčko, ptáčci. Občas je dobré pročistit vše, co nám vadí, ale nepročistíme ho tím, že to budeme držet u sebe, pročistíme ho tím, že přijmeme to, co nyní přichází. Protože přichází štěstí, pro každého z nás. Radost ze života je tím štěstím, ale naše utrpení ho do našeho života nepustí. Chrání nás, a vlastně nám tím ubližuje. Co patří do našeho života, to přijde. Až budeme čistí, a připravení. A můžeme začít právě teď, a tady. Sbohem utrpení. Vítej štěstí.