duchové vs. lidé

Duchové sice byli lidmi, ale mají svá pravidla, a vzájemně se nevysírají. Nikdy nepodrazí duch ducha, nepřebere mu žádné místo, nemíchá se do záležitostí jiných duchů. Nezávidí si. Ztrácejí tyto lidské vlastnosti, zůstávají jim jen ty jejich.

Pokud byl člověk zlý, pak i duch je zlý, pokud byl hodný, pak i jako duch je takový. Někdy i hodný duch stává se zlým, ale to jen v případě, že nezapadne mezi ostatní duchy.

Zcela nedávno měla jsem takový případ, kdy za života byl duch namyšlený, zlý, panovačný, a po smrti nechtěli ho duchové mezi sebe přijmout. Rozhodl se tedy terorizovat svou neteř, kterou si vybral jako slabý článek. I když ho posílala pryč, nic nepomohlo. I když se poslal nakonec pryč, vždy si našel cestičku, jak se vrátit a hatit jí všechny její plány. Není snadné zamezit takovému duchovi styk s pozůstalými, zvláště pokud ještě neuplynul rok od smrti jeho těla.

Na jiné duchy nemohl, protože tam skutečně jsou jasná pravidla, která se musí dodržovat. A i duchové mohou se rozhodnout, koho mezi sebe přijmou a koho nikoliv. Smutné je, když takového ducha nepřijmou ani rodiče, tedy teď už také duchové, ani přátelé, které měl za života.

Takový duch cítí se velice osamělý, a pak je mnohem více zlý, než za života. Mnohdy nepomůže ani odpuštění. Takový duch vám může lhát, tvářit se jako váš největší přítel, a nebude to pravda. Jediné, o co takovému duchovi jde, je vaše bolest, psychické problémy. Pokud se zdržuje jen u vás, tak je to lepší varianta, než když se k vám přilepí, stane se inkarnátem, to je pak ještě těžší takového ducha se zbavit.