démoni v nás

Každý z nás má v sobě démony, se kterými bojujeme vice či méně úspěšně. Jsou to naše strachy, které stále dokola živíme. Kdykoli se bojíme, kdykoliv se soustředíme na svůj strach, roste a ovládá nás.

Můžeme se bát čehokoliv - nesložíme zkoušku, nesložíme přijímací zkoušky nebo nejsme dost dobří pro budoucího zaměstnavatele, z úkolů, která jsou na naše bedra vkládána, z finanční nejistoty, z nepřátel... nebo naopak z hadů, pavouků a jiných tvorů... Strach může být jakýkoliv. Je to negativní pocit, který nás ovládá. Je naším pánem, dokud se mu nepostavíme. Strach v nás roste a je stále silnější. Ovládá naše životy, řídí je, jsme paralyzováni.

Pokud se svému strachu postavíme, začneme nad ním vítězit a nakonec zjistíme, jak malicherný tento strach je.

Proč se vlastně bojíme? Protože jsme slabí a nejsme schopni být svým vlastním pánem. Strach nás žere zaživa, dostává se nám pod kůži, živí se námi, a my mu podléháme zas a znova. Strach je studna plná jedu, která prostupuje naše tělo. Naše tělo je studna plná jedu. A my tento jed den po dni přijímáme.

Někdy není lehké zbavit se svého strachu, neboť je s námi dlouhou dobu. Také se můžeme bát, jak bez svého strachu budeme žít. A tím vzniká nový strach, strach z neznáma, z budoucna, z toho, že nemáme život ve vlastních rukách, ale někdo jiný určuje náš osud. Ale ne, jsme to my, kdož držíme svůj svobodný život bez strachu ve svých rukách, můžeme se strachu postavit, očistit se od něj.

Někdo řeší strachy své přejídáním, někdo alkoholem a jinými jedy. Něco nás rozčílí a sáhneme po tom, co nás uklidní. Ale uklidní nás skutečně? Ne. Uklidní nás na malou chvíli, kdy zapomeneme na svůj strach, aby se pak vrátil s plnou silou opět zpět.

Všem těmto a mnohých dalším strachům můžeme se postavit. Postavit, bojovat a zvítězit. Žádný strach nad námi nemá moc, pokud mu nevěříme, pokud mu nedovolíme nás ovládnout. Pak strach zmenšuje se, až jednoho dne zcela zanikne. Strach.

Zavřeme oči. Představme si sami sebe, jak kráčíme vonícím lesem, po lesní pěšině. Les voní a promlouvá k nám, v šustění listů ve stromech, ve zpěvu ptáků. Vnímáme tento klidný stav a jdeme pěšinou dál. Uprostřed tohoto lesa nalézá se krásné jezero s vodopádem. Svlékáme se a vstupujeme do tohoto jezera. Svůj strach vezmeme s sebou. Je to očistná voda, která námi prostupuje. Cítíme s každým ponořením, jak strach sám se bojí, bojuje, protože tato očistná voda ho rozpouští. Ponoříme se zcela až po krk, relaxujeme a necháváme naše strachy odplouvat. Plují vstříc vodnímu víru uprostřed jezera, aby se již nevrátili zpět. Najednou se cítíme lehčí, volnější. Otevřeme oči a díváme se, jak strach sám se bojí svého konce, kvílí a skučí, a je odnášen do víru, ze kterého není cesty zpět. Voda kolem nás je zakalená od našich strachů. Čím víc se cítíme svobodnější, tím víc se voda projasňuje a čistí. Ve chvíli, kdy necítíme žádný strach, voda je průzračná a čistá. V tu chvíli můžeme vystoupit z této vody, nebo jít vodou až k očistnému vodopádu, který nás pročistí i od těch nejmenších zbytečků našeho strachu. Vystoupíme pomalu z vody a necháme se prostoupit slunečními paprsky, které nás nabijí novou energií a osuší. Oblékneme se a vydáme se vstříc svému domovu do našeho světa. Pomalu otevřeme oči.

Tato meditace je jen jednou z mnoha, jak můžeme očistit své vnitřní strachy a poslat je od nás hodně daleko.