čas

Tak, jako každého čas zde na Zemi, i můj čas krátí se každým dnem. Tento koloběh nemůže nikdo zastavit, všichni máme vymezen čas zde na Zemi, a měli bychom ho věnovat tomu, čemu věříme, ale také své rodině. Někdy na ty nejbližší zapomínáme, věnujeme se těm, kdož si to nakonec nezaslouží, a na ty, jež nás milují, zapomínáme. A děláme to zas a znova. Zná to každý z vás - někdo dobrovolně tráví čas jinak, než by měl, někdo však zcela nedobrovolně. I to je život, a každý z nás si musí udělat jasno, co od života skutečně žádá, co je pro něho nejdůležitější na světě. Některé chvíle nedají se vrátit.

Čas máme jen půjčený, nikdy nám patřit nemůže. Může však pracovat pro nás, nebo proti nám. Existují však andělé, kteří dohlíží na to, by se vše v našem životě dělo v pravý čas, i když sledovat čas nepotřebují. Někdy můžeme jít času také naproti.

V andělském světě neexistuje žádná časová přímka, jako je to v našem světě. Andělé nemají hodinky, nelpí na čase. Možná teď podotknete, že jsou nesmrtelní, na rozdíl od nás, od lidí. Ale i my jsme nesmrtelní, naše duše je taková.

Lidské tělo je jen schránka, stejně jako dům či byt, ve kterém bydlíme. Duše stěhuje se z těla do těla, stejně jako člověk stěhuje se z domu do domu. V některém domě se nám líbí, v jiném nelíbí. A tak je to i s duší. Někdy jsme v těle, ve kterém nejsme spokojeni, nebo v životě, ve kterém nejsme spokojeni. Stejně jako žijeme v domě, a nejsme s okolním světem spokojeni, tak i duše je občas s životem, který žije, nespokojená.

Snažme se tedy využít čas, který nám zbývá, co nejlépe.