boj s větrnými mlýny

Toto povídání ráda bych věnovala lidem s roztroušenou sklerózou, ostatní jistě prominou. Mnoho lidí s touto nemocí obrací se na mě o radu, a jelikož také bojuji s touto nemocí, tak bych chtěla základní otázky, které mi pokládáte, zahrnout právě do tohoto článku.

Je to skutečně boj s větrnými mlýny, kdy nemůžeme vyhrát, dříve nebo později nás dostihnou a zvítězí. Na to je ale dost času. Tuto nemoc dostali jste do života proto, abyste si mnohé uvědomili, udělali restart svého života, zjistili, co je pro vás důležité, a čemu není zapotřebí věnovat svou energii.

Ano, mnohé z nás postihuje více či méně tato naše přítelkyně. Ano, je to přítelkyně, která putuje s námi, občas nás zradí, občas nás podrží. Každý z nás má dny, kdy o této přítelkyni ani neví, a dny, kdy se připomene velice rázně. Ale to nic nezmění na našem boji, boji s těmito větrnými mlýny. Možná je každý schod jinak veliký, i když tomu tak není, možná jsou dveře příliš úzké, možná ztrácíte vlasy i zrak, možná občas nedokážeme vstát z postele, ale naše duše tím ještě více zesiluje. Jsme schopni vnímat svět, který je pro mnohé lidi uzavřený, neviditelný, jsme schopni naslouchat naše nitru. Ptáte se mě, jak se toto dá zvládnout, a vězte, že to skutečně lze, pokud máte tu správnou motivaci. Motivací měli byste být vy sami, motivací je vaše rodina a přátelé, motivací je práce, která vás baví, i když občas vše nejde tak, jak byste si sami představovali. Najděte si tu svou motivaci a snažte se o rovnováhu ve svém životě. Spousta z nás byla ve velkém pracovním vytížení, přehlížela ty, jež nás mají rádi, a věnovala čas těm, kteří nezaslouží si naší pozornost.

Možná probudili jste se a zjistili, že ti, kterým na vás záleželo, už vás nepohladí, nepotěší dobrým slovem. Jsou zcela jinde, v jiném světě, a teprve teď si uvědomujete, co jste mohli udělat a neudělali. Možná je pozdě na to říkat si, jak byste co udělali jinak, je na čase udělat to jinak. Je třeba si klást otázku: Co bych si skutečně přál? Co bych chtěl ještě v tomto životě dokázat, prožít, udělat? Neodkládejte své sny a přání, ale vykročte, vykročte do dnů, které vám ještě zbývají. Mohou to být dlouhé roky, ale také nemusí. Člověk nezná dne ani hodiny, a každé promarněné chvíle je škoda.

Setkáváme se společně už dlouhý čas, bojíte se různých věcí, zvláště zhoršení této nemoci. Je třeba zůstat v klidu, nastavit svůj vnitřní klid, starosti pustit z hlavy a soustředit se na to, co je pro vás skutečně důležité. Není třeba bát se injekcí, které vám pomáhají, není třeba proklínat den, kdy není vám nejlépe, protože i tyto dny jsou vám dány jako dar, kdy je třeba odpočívat, nikam se nehonit, nepřemýšlet o zítřku. V tu chvíli je čas zastavit se a rozjímat. Vypustit vše a věnovat se jen sami sobě.

Spousta z vás má největší strach z toho, že nebude moci chodit, z oslabení, únavy, vyčerpání. Ale i toto lze krásně ovlivnit. Pokud se vám zdá, že začínáte slábnout, lehněte si na chvíli, odpočiňte si. Nic vám neuteče. Ještě nikdy nic neuteklo. V tu chvíli je třeba myslet jen na sebe, a uvidíte, že po pár desítkách minut vás to přejde a opět zase se budete cítit dobře.

Někteří z vás, zvlášť v začátcích, řeší, jak to říci rodině, přátelům, a dalším lidem, na kterých vám záleží. A hlavně, jak se s tím poprat sami v sobě. Ano, pro mnohé je šok dozvědět se tuto diagnózu, zprávu, kdy vlastně víte, že onemocněli jste nevyléčitelnou nemocí, na kterou neexistují léky k vyléčení, ale jen k udržení v mezích, v latentní fázi. Neznáte dne ani hodiny, kdy by se tato nemoc mohla projevit v plné síle. Na to však není dobré myslet. Prvním krokem je toto přijmout. Není třeba říkat si - proč zrovna já? - protože toto postihuje hlavně workoholiky, lidi, kteří musí být stále v pohybu. Proto zrovna vy. Ano, úspěšní a nepřetržitě pracující lidé, mezi něž většina z nás patří, lidé, kteří neumějí říci NE, a rozdají se pro ostatní, trpí právě touto nemocí. Není již cesty zpátky, není dobré říkat si, co by kdyby, je třeba se k tomu postavit se vztyčenou hlavou, přijmout a neohlížet se zpět. Minulost napravit nejde, ale lze řídit svou budoucnost. Pozastavte se tedy a přijměte tuto nemoc jako požehnání. Jako jedni z mála lidí můžete se zastavit, vše přehodnotit, a vykročit na svou vlastní cestu, od začátku. Něco si na této cestě necháte, něco vypustíte. A rodina a přátelé? Pokud k vám chovají lásku, pochopí to a podpoří vás. Budou tolerovat vaše nálady, výbuchy, změny chování. Ano, asi dřív nebo později budete jako aprílové počasí.

Je také třeba dodržovat určitá pravidla, která jste předtím dodržovat nemuseli. Více odpočívat, změnit svůj jídelníček. Řídit si svůj čas tak, aby vyhovoval jen vám. Ne, není to sobecké, a pokud chcete nepozorovat příznaky této nemoci, pak je toto velice důležité. Vaše strava musí být vyvážená. To, co vám nedělá dobře, způsobuje zhoršení vašeho stavu, to je třeba z jídelníčku vyřadit, i když to milujete a můžete klidně na kila. Je třeba tvrdá disciplína, nejen v jídelníčku, ale také v pohybu. Nemusíte zrovna běhat maraton, ale místo sednutí do auta zkuste jít pěšky, být na čerstvém vzduchu, projít se, vyvětrat si svou hlavu. Také stromová terapie velice dobře pomáhá v tomto boji. Pokud nechcete zrovna objímat stromy, stačí se mezi nimi projít, vnímat šumění listů, klid, který vás na těchto místech obklopuje, vnímat energii stromů a rostlin, a tím ji také přijímat. Je třeba vyvarovat se nemocným lidem, jako je chřipka a další kapénková nemoc. Uvědomte si, že nyní je vaše obranyschopnost organismu na nule. Ano, můžete ji zvýšit přijímáním vitamínu D, ale stále patříte do velice rizikové skupiny, kdy i běžné nachlazení může vás upoutat na lůžko. Na to je třeba myslet. Proto je dobré buď sportovat, nebo jen začlenit do svého denního programu chůzi, nezabývat se zbytečnostmi, které stejně nijak neovlivníte, protože vše nějak dopadne, ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo, a pravidelně a vyváženě jíst. Ano, racionální strava je to, co prospívá u mnoho lidí s touto nemocí. Je třeba mít stravu vyváženou, tedy nesoustředit se jen na jeden okruh jídelníčku. Vhodný je losos, ryby, rybí tuk, ovoce, zelenina, bílé maso, těstoviny i luštěniny. To vše nyní vaše tělo potřebuje. Alespoň jednou za čas. Váš týdenní jídelníček by tedy toto vše měl obsahovat.

Z cvičení opravdu nevím, co vám doporučit, snad to, co vás neunaví. Někomu prospívá běh, jinému posilování, jinému meditace. I to je cvičení. Třeba taková joga, je v ní kombinace meditace i fyzického cvičení, správného dýchání. Toto si musíte vyzkoušet vy sami, co vám bude nejvíce vyhovovat. Hlavně se neuzavírejte do sebe, neseďte před televizí s brambůrky a vínem, to vám skutečně neprospěje. Pokud pracujete na počítači, čas od času se zvedněte, neseďte u něj celý den. Udělejte si mezi prací pauzu, relaxujte, lenošte, ničím se nezaobírejte. Jistě i váš šéf toto pochopí.

V každém případě mluvte, s někým, komu věříte. O svých radostech, starostech. Potřebujete to čas od času dostat ven, ventilovat, a nebojte se negativních reakcí. Já sama jsem se vždy setkala jen s pozitivními reakcemi. Možná mám štěstí na rodinu, na přátele. Ale pokud vás nepodrží v této chvíli, ve chvíli, kdy vám není nejlépe, nebo máte potřebu vypovídat se, tak do vašeho života nepatří. Skuteční přátelé i lidé, kteří vás mají rádi, vás v těchto chvílích podrží, budou s vámi, neotočí se k vám zády.

Když už jsme u toho, co pomůže, ptáte se mě na kamínky, které bych vám doporučila jako podpůrný program v této nemoci, tak určitě by to byl rodonit a turmalín melounový. Oba druhy kamenů se mi osvědčily ze všech nejvíce, a nejen mě, pokud mohu soudit ze zpětných reakcí lidiček trpící touto nemocí. Žádný kámen vás nevyléčí, ale tyto dva mohou dopomoci ke stabilizaci této nemoci, společně s léky a zdravým životním stylem.

Proč nedělám rituály právě na tuto nemoc? Protože to není nemoc, která by se dala vyléčit, ani fyzicky, ani duchovně. Vstoupila nám do života, protože jsme neposlouchali své tělo a přepínali se, a nyní již to nezvrátí nikdo a nic, ani andělé. Jsou prostě nemoci, se kterými si ani duchovní svět neví rady. Je to boj s větrnými mlýny, který vstoupil nám do života, a je jen na nás, jak moc budeme bojovat. Máte pro co žít, minimálně pro sebe. Tak žijte každým dnem, každým okamžikem svého života.