andělé a křivolakost cest

Lidský život skládá se z mnoha fragmentů, z mnoha cest, které se před námi otevírají. Každý den zažíváme něco nového. Je to naše cesta životem, a cestu si volíme vždy my sami.

Jak je to tedy s anděly a jejich pomocí? Jakou cestu zvolit a mohou nám cestu otevřít a ukázat?

Každý z nás máme určitý směr, životní cestu, kterou se vydáváme a andělé jsou jako naši rodiče. Představme si anděly tedy jako rodiče nebo maminku, a sebe jako malá miminka. Maminka drží nás za ruku, abychom mohli udělat první krůček, ale jsme to my, kdo musí zvednout nožičku a vykročit. Stejné je to s pomocí andělů, mohou nás držet, doprovázet na naší pozemské cestě, ale první krok musíme udělat my sami. Zda ho uděláme nebo kdy ho uděláme, záleží pouze na nás.

Pokud si sedneme doprostřed místnosti, zapálíme svíčku, budeme se modlit, ale první krok neuděláme, pak zůstane jen u tohoto. Můžeme zde sedět velice dlouho. Stejně jako dítě vidí svou maminku chodit, chtělo by to dokázat taky, a pokud ten krok neudělá, zůstane to pouze jeho snem. Tedy poprosit anděly je jako chytit maminku za ruku, to je první krůček, pokud žádáme pomoc.

Někdy však žádáme o tento krok pro jiného člověka, člověka, na kterém nám velice záleží a chtěli bychom ho mít ve svém životě. Pak on stává se tímto miminkem, dostává pomocnou ruku, ale vykročit musí sám. A zde se dostáváme ke křivolakosti cest, které se před námi otevírají. Jelikož spousta lidí řeší lásku, soustředím se zde na lásku, ale i v ostatních oblastech života je to stejné.

Tedy láska. Andělé reagují nejen na naše touhy, ale také hledí do naší budoucnosti. Chceme určitého člověka mít ve svém životě, a andělé tuto cestu vidí jako velice reálnou. Tím začíná naše pouť, tedy naše přání není nereálné, i když by se nereálným mohlo stát.

Tedy první malý krůček máme za sebou, požádali jsme o pomoc, a andělé vidí tuto cestu jako součást našeho života. Tedy jsme v bodu A, a chceme se dostat do bodu B, tím naše cesta začíná.

Z bodu A do bodu B vede tisíce cest a je jen na nás, kterou z těchto cest si zvolíme. To je naše svobodná vůle, vybrat si jednu z těchto cest. Můžeme jít přímo, nebo zvolit cestu jinou, zdánlivě lehčí, ale delší. Na této cestě můžeme potkat mnoho dalších lidí, kteří svádět nás budou, můžeme s nimi projít kus cesty ruku v ruce, můžeme si takového člověka vzít, nebo ho odmítnout. Je to naše vůle, koho vpustíme si do života, a zde zasahovat andělé nemohou. Mohou nám dávat do cesty překážky, abychom vykročili cestou jinou, pokud však neposlechneme, pak nemohou nás násilím nutit. Je to naše cesta, nebo cesta toho, koho jsme si vybrali. Na každé z těchto cest máme tedy nepřeberné množství potencionálních partnerů, se kterými můžeme ledacos prožít.

Osud a naše volba - to jsou dva různé aspekty, a přesto se prolínají. Svou volbou určujeme sami svůj osud, cokoliv uděláme, má vliv na naši budoucnost. A budoucnost, to je další věc, na kterou je třeba se zaměřit.

Co to vlastně budoucnost je? Jsou to věci budoucí, které reagují na naše rozhodnutí, na naše minulé činy. Někdy z minulých životů, ale většinou z tohoto života. Budoucnost je jako cesty, které se rozprostírají. Představme si, že stojíme na rozcestí, kde je tisíce cest, není žádný ukazatel, a my se musíme rozhodnout, kterou se vydat. Můžeme zůstat stát na tomto rozcestí, pak chřadneme, ztrácíme elán a energii, cítíme se vycucaní, a víme, že se pro jednu z těchto cest musíme rozhodnout, abychom se posunuli ve svém životě dále. Po cestě, kterou si vybereme, sbíráme další lidi, kteří se vydávají stejnou cestou jako my. Někde na této cestě se naše cesty opět rozdělí, a my putujeme opět sami, abychom se dostali do bodu, který jsme si určili. I náš partner, nebo potencionální partner vydává se na jednu z cest, jen s tím rozdílem, že nekráčí s námi, ale naproti nám. Tedy je třeba setkat se v některém bodu.

A na všech těchto našich cestách doprovázejí nás andělé, aby nás zvedli, když upadneme a nechceme vstát, aby nesli nás, když již skutečně nemůžeme, až do doby, než se sami postavíme, a máme sílu pokračovat v naší cestě.